2. Pytali se, co (o bendže za dítě, za dítě, za dítě, za dítě. 3. Kterému se vůl a osel klanějí, klanějí, klanějí, klanějí. 4. Tre králové obdaruňky obdali, obdali, obdali, obdali. Valčíkovým krokem vyměňují si místa, od leva na právo vykročivše levou nohou, takže ve středu kola jsou k sobě obráceni zády. Takt dozpívají na obvodě kola tváří k sobě, a při počátku nového taktu vždy udeří znovu holemi do středu a učiní další krok.

Dozpívayše předcházející 4 sloky, chodí po obvodě kola za sebou, při čemž řekne:

I. pastýř: Já jsem báča, půjdu s predy, ukrojím si kusek krédy, a zapíšu dary naše, co jsme vzali u salaše, hop!

II. pastýř: Z městečka jsem vyšel, muziku jsem slyšel, tak líbezné hrála, až poskakovala, hop!

III. pastýř. Ovce moje, ovce, ať vás pase, kdo chce. Já vás pásť nebudu, já k muzice půjdu, hop.

Odříkávání děje se za chůze obyčejaým krokem a zcela monotónně. Na to kleknou (viz vyobrazení str. 48.) a zpívají:

2. Vyšla hvězda na východě, velká jasnosť na obloze, znamení dala. Konec každé.sloky: ». . . v celé jasnosti« a ».¦ . . znamení dala«, doprovázejí pastýři nárazy holí o zemi dle slabik. Po zpěvu udeří spodem své hole

I. pastýř do hole druhého se slovy: Slyš, bačo, jak andělé zpí-vajú: »Gloria Gzelsis«.

II. pastýř (opělovav úder): Co pak se to na mne pere, či vlk, ovce dere, či koliba hory, či vlk stádo mory ?

I. pastýř (zase udeřiv do holí druhých): Nehory, nemory, neb jsem slyšel hlas anděla, proto tebe budím!

III. pastýř (opět po úderu): Nepleť košů, nematošu, tys myslel, že hlas anděla, a to stará koza zabrečela.