v českých Krkonoších; již delší dobu před svátky vánočními přináší s půdy majitel Betléma osoby svého klidného, ale slavnostního dramatu, opravuje poškozenou polychromu domků betlémských anebo oděvu hr-din, aby hned o štědrém dnu v koutu světničky postavil chloubu svou ozářenou malou jen olejovou lampičkou.

Od nejmenších papírových Betlémů až do velikých s vyřezávanými a ozdobenými figurami, jež pokrývají celou stěnu světničky, a konečně i do oněch, v nichž se vše pohybuje, chodí a se otáčí, všechny v největší pietě považovány palladiem chaloupky nebo tkalcovské dílny. Na štědrý den konají se již modlitby před postaveným Betlémem ; na sv. Štěpána pak navštěvují se dítky i staří na vzájem, aby se u Betléma sousedova pomodlili. Do nedávná chodili přistrojení pastýři, andělé, čerti a mládenec řečník po chalupách, nosili s sebou malý Betlem, přednášeli říkání vánoční. Co tu poesie, co ušlechtilých dojmů zavane myslí prostého tkalce v chaloupce, která ze všech stran roštím a mechem obložená mnohdy jen střechou vyhlíží nad vrstvy sněhové.

Stůl ubohého tkalce není pokryt lahůdkami, na Boží hod prostý vánoční oběd jen snad o černého kubu bohatší naplňuje chudou mísu horalovu a připomíná mu mimořádný svátek, ale podívaná na pěkný Betlem, péče o nové ä nové figurky, prostá ozdoba dřevěných nebo papírových domků betlémských, nové přebarvení královských hávů sv. tří králů, — foť onen sváteční, povznášející dojem, který z Vánoc činí i svátky naší

Č. 2. Stavba lodí na Žďákově u Vorlíka: Kladou se kleče.