Lesní panny.

Vedle divých žen obývají v lesích báječné bytosti, jež lid »Lesními pannami« nebo »Lesními žínkami* nazývá. Co do podoby jsou lesní panny krásné a něžné dívky, oděné rouchem bílým anebo zeleným, hebounkým jako pavučina, jež napolo zakrývá bohatý vlas barvy zlaté nebo tmavé splývající po alabastrové šíji a ramenou. Hlavu zdobí vínek z lesního kvítí nebo růží, —¦ nebo také klobouček s páskou ze svatojanských mušek,1) jak také líčí lesní pannu Celakovského ballada »Toman a Lesní panna«.

Někde popisují víly, lesní panny, takto: Jsou krásné dívky v listnatém šatě; v rozpuštěných vlasech skvěly se jim růže; bílá ramena byla ozdobena náramky z pestrobarevných květin. Víly mají svou královnu, která sluje »Lesana«; vyniká nad ostatní bílým šatem a náčelenkou ze sedmi démantových hvězd.2) Pěkný popis lesní panny jest v Heydukově básni: Přišla s večerem pod lípu k tanci. Oděna byla krátkou suknicí s fábory; zlatý vlas věnčil vínek z barvínku, za pasem tkvěla kytice z vřesu.3) Umělé popisy tyto šíří se pak četbou.

Lesní panny jsou stále mladé a spanilé. Nikomu neublíží, — leč dráždí-li je svévolně nebo k nim přijde v nevhodnou dobu. Nejmilejším zaměstnáním jejich jest tanec a zpěv z večera, kdy vše v přírodě utichlo. Když slunce vychází, umlkne hudba, a víly zmizejí. Také v poledne tan-čívají lesní panny; v době té není radno vstoupiti do kruhu jejich; jsouť velice popudlivy. Kdo slyší jejich zpěv a dá se přilákati, toho utancují neb ulehtají k smrti. Málo komu se podaří utéci; prchajícího zastihne jistě neviditelná střela, mířená do srdce a ta ho okamžitě usmrtí. Tak se stává jmenovitě mladým hochům. Místy věří, že mládenec — lesní pannou o život připravený — se promění v květinu bazalku. (Nový Bydžov.) — Děvčata naproti tomu víly milují a pomáhají jim jako oné přástevnici, klerá měla stádo pásti a při tom přísti. S tou se krásná víla vytaněila při zvuku ptačí hudby a potom spředla její len v okamžení. Vedle toho jí dala do mošinky březové listí, které se proměnilo v zlato.*)

V lese »Chlumě« tančívaly prý v pravé poledne víly. Aby nebyly vyrušovány, měly strážce — malé psíky, kteří běhali ve velkém kruhu kolem tančících a kousali každého, kdo se místu tomu blížil; odehnati se prý nedali; rána z ručnice se jich nedotkla. (Bydžovsko.) — V černém lese, jenž se táhne za Dobrošovem, jest pověstné smutné místo »Malý