ctol«; tu prý bylo sídlo lesních panen. Sedávaly na pařezích v zelené sukničce, majíce černé vlasy, sahající až po paty, rozpuštěné. Kolem nich pobíhal dav vižlat. Nebožtík Hrábek viděl prý jednou u potoka tancovati lesní panny a kolem nich pobíhati po stráni i v křovinách strážce jejich — vižlata. V zmíněném dole rostlo divné bejlí; kdo je překročil, bloudil a nesnadno odtud cestu našel.5)

V noci před sv. Janem Křtitelem mají víly největší moc a hledí přilákati jinochy, jež z čarovného kola živé nepropustí. — Tancují s nimi, až je usmrtí. Potančivše si přicházejí lesní panny v Zlatodol, kde prý taví zlato, jež za celý rok nashromáždily a zlatí jím dlouhé vlasy své, aby jimi lid mámily.6) Na Zvolensku věří, že na lukách a hájích tancují víly a bosarky v bílých plachetkách, a běda chlapci, jenž se do kola jejich přivábiti dá; tomu prý utancují nohy a do smrti ho ulehtají. — Lesní panny libují si nejvíce v lesích listnatých a bavívají se také tím, že za zpěvu na větvích se houpají a kolemjdoucí hochy k sobě vábí. Lesní panna — zvláště zakletá, hledí se vysvoboditi tím, že se provdá za muže z lidu, avšak musí jí slíbili, že jí nikdy neublíží; jinak by se stala zase lesní pannou a musila by čekati vna vysvobození své sto roků. Nějaký sedlák vzai si lesní pannu za manželku; před svatbou jí slíbil, že jí nikdy neublíží. Žili šťastně po dlouhou dobu. Jednou přede žněmi odjel sedlák do města na trh. Zena jeho dala všechno obilí, ač bylo posud zelené, posíci a do stodoly odvézti. — Hospodář vrátiv se a spatřiv, co se stalo, udeřil ženu několika klasy přes ruku a zvolal: »Je viděti, že jsi divá žena.« Sotva dořekl, zmizela lesní žínka. Druhého dne rozpoutala se nad krajinou zuřivá bouře, a krupobití zničilo všechno obilí na poli. — Sedlák poznal, že chybil, zvláště když seznal, že obilí v stodole dozrálo. Litoval svého přenáhlení, ale bylo pozdě, žena se do statku nevrátila.7) V lese, v němž se víly zdržují, jest studánka, jejíž voda uzdravuje každou nemoc; ale obyčejný člověk nedostane vody té; neboť jakmile někdo vody ze studánky nabere, zlomí se bílá lilie, — s níž spojen jest život toho, kdo vodu nabírá — a člověk ten zemře. Studánka ta jest prý nepřístupna a možno ji spatřiti jen za noci jasné.s) Lesní žínky trestají děti, jež hledajíce v lese houby pokřikují. V lese abrs-pašském sbíraly děti houby, při tom se smály a křičely tak, že vzbudily lesní žínku, která na břehu jezera spala. Byla to veliká paní zeleným šatem oděná. — Děti se daly na útěk, ale lesní ženka je honila a jedné holčičce strhla šátek s hlavy. Dítě vypravovalo doma, co se mu přihodilo. Matka šla na radu farářovu ve 12 hodin do lesa a vzala dítě s sebou. Lesní ženka vrátila holčičce šátek se slovy: »Po druhé v lese nekřič, sice bude s tebou zleN'J)