Dívkám, jež rády zpívají, pomáhají prý lesní žínky hledati houby; zpěv je přiláká. Jakmile se objeví, mají je dívky poprositi, aby jim houby okázaly, což prý rády učiní, poněvadž nemohou na místech, kde hojně houby rostou, rejdy své prováděti. (Nový Bydžov.) Hubařům se radí, aby přijdouee do lesa volali:

(Nový Bydžov.)

K lesním pannám řadí se Myška — malinká panenka lesní, která prý nosila oděv hnědý jako mech; vlasy šedivé jí splývaly po šíji a byly tak dlouhé, že se jimi celá.zahalila. Běhala prý velmi rychle. (Hoř. Ště-panice.) Někde ji jmenují »Mniška« a bájí o ní, že jest ustrojena jako jeptiška. Jest prý úplně neškodná, ale procházejíc se lesem straší děti, které v lese hřmotí a rozpustile pokřikují. (Na horách Orlických.) K lesním pannám patří také »Jezinky* (Jeskynky), které jsou povahy zlé. Dle víry lidové hledí unésti malé dítky do jeskyň a krmí je za tím účelem, aby si je k jídlu připravily. Dospělé lákají zpěvem do svého kruhu, uspávají je a očí jim vylupují.10)

Dříve prý se zdržovaly víly v hojném počtu mezi lidmi; ale nyní jich stále ubývá a které zbyly, jsou smutný. Příčinou toho jsou prý zvony, jejichžto hlasu víly snésti nemohou. Vedle toho i proto prchají zděšené sbory lesních panen, poněvadž se kácejí lesy lupenaté a jehličnaté, dávná lo sídla obyvatelů lesních.

V popisu král. hl. města Prahy z r. 1787 jsou na konci připojeny zajímavé rytinky, představující jednotlivé typy z ulic pražských a pak vyobrazení pověstí českých a zvláště pražských.*) Jsou to mimo jiné známé pověsti o Přemyslovi Oráči, o přeraženém sloupu na Vyšehradě, o pyšné hraběnce v Lichtenštejnském paláci a o bezhlavém jezdci u Strahovského kláštera.

Na svou dobu velice zdařilé a názorné rytinky přibíráme do tohoto čísla jakožto ukázku, jak si tenkráte představovali zmíněné pověsti.