Č. 3. Čerti berou pyšnou hraběnku (nosila střevíce z pšeničného těsta). Pražská pověst. Rytina z r. 1787.

č. 4. Strašidlo (bezhlavý jezdec) u Strahovského kláštera. Rytina z r. 1787.

O přeraženém sloupu na Vyšehradě vypravují si podnes Pražané, že kněz s čertem se vsadili: Kněz dříve doslouží mši, než čert z Říma přenese sloup na Vyšehrad. Svatý" Prokop zdržel čerta na cestě, doletěl pozdě a ze zlosti mrštil sloupem, až se na kusy přerazil (vyobr. č. 2.).

Pověsti české i cizí (viz článek J. Soukupa v tomto čísle) vypravují o pokutě pyšných lidí, kteří nosili střevíce z těsta, z chleba, z pšeničné mouky. V Praze povídá se o marnivé hraběnce v paláci Lichtenštejnském, kterou čerti odnesli rovnou do pekla. (Vyobr. č. 3.)

Od Strahova po Hradčanech jezdí na bílém koni v půlnoci bílé strašidlo, (podle pověstí pražských) bezhlavý jezdec, v rouchu praemon-strátském, hlavu drží na klíně. Byl potrestán za to, že nechtěl hned, kdy byl zavolán, odebrati se k nemocnému, aby se nevytrhoval z hříšné hry. Rytinka představuje strašidelný zjev potrestaného, jenž spěchem pak hlavu srazil a na věky o půlnoci jezditi musí. (Vyobr. č. 4.)