Předchozí 0285 Následující

@275@

jen se mátly. Náš p. dozorce Radnický anathemoval, na věky (j) proklel, ač neumí jednu ani druhou orthografii. Slyšíme, žet: po něm nesmírné bohatství pozůstalo. Tenť mohl literatuře pomoci, ale nechtěl. Účelem jeho byla lakotnost na světě, a literatura prostředkem. Pokračování Světozora, Květů a j. sp., kterýž vycházeli budou, odbírati míním v tomto nastáva-vajícím roce. Račte mi poslati Musejníka 4. svazek, Květy, Světozora atd. Poslice se u Vaší Laskavosti nestavěla, pročež po tomto poslu račtež mi odeslati, co při ruce máte. Druhá část Slovníka Jungmannova ještě na světlo nevyšla.

Můj spis »Obrana pravdy katolické« ještě censurou neprošel? Kde se nyní nachází? Slyším, žeť jsem potajmo udán za arcikacíře : tedy se mohou pt. Veledůst. P. radové konsist. přesvědčiti, jestli nehájím čistou pravou víru katolic Jestli by mi možno bylo býpalo jako kacíři 45 osob akatolickych na víru katol. obrátiti, jakž vysvědčení konsist. litom, a Lit. pt. P. arcibisk. 'Milde dolvrdí. Msta a samá lež jest to klevetná od darebných lidí. Rád bych se sám před veledůst. konsisloř dostavil při zanesení práci své; však lékař Krýcký i Litoměřický Kothenauer mi přísně zapovídá, abych se co nejvýš zimy, zapoceni a nastuzení na nejvýš chránil, nebo nohy obě oteklé a otevřené mám. Rheuma (Gicht) v těle sem a tam probíhá ; pročež míním budoucně, až budu míti po těchto svátcích kdy, v krátkosti sepsati a veledůst. konsistoři podati a na jaře sám osobně vše vysvětliti, jaké lži a podvody se kuly proti mně, na něž ani mé srdce nikdy nepomyslelo, od navedených lidů. Žádný bez P. Boha mi neumřel, leda dvou Podmokelských, kteří se zastřelili 1833, a tři, kteří se viseli. To jsou lidé velmi nepokojní. Oniť vedli několik let při se svou vrchností, několikráte byli u Císaře P. ve Vídni. Podnes tam jistý Rosa běhá, který tam nejméně již okřále byl. P. Patronu scchu na hřbitově rozdrtili, Kulhánkovi železný kříž rozlámali, z Mlecie z kostela pro darebnost vyobcováni býti musili. Nedávno jistý muž ženu prodával živou a umrdlou za 5 fl. do Žírkovce do hospody 3/4 hod. cesty, když umřela, přinésti chtěl, již pro ni šel, jeň že se mne obával, nebo se ženiti chce, a já je přísně kárati musím vysvědčením náboženství. Roku 1823—4 vylezl jistý Helebrand na slřechu a svolával lid ze čtyř síran na komedii ze Zvikovce, Chlumu, Malcie atd. do Podmokl, tam všicky adamitské hanebnosti, kteréž nynější rychtář Albrecht páchal s ostatními, veřejně vyvolával a vytejskal, lidu okolo něho na koli set dole stálo a poslouchalo. Druzí bidly jej dolů píchali, jiní po žebřících proň lezouce, on je dolů vracel atd., až jej dolů dostali a polomrtvého ležeti nechali. Půl vsi bylo u hrdelního práva vyšetřováno. To trvalo několi let, až do jeho smrti. To jest nynější ředitel obce, který byl svržen a zase po mnohých letech ustanoven. Můj předek, bohabojný muž, je z toho káral, oni ho honili, kamenovali a dříví

Sládka, když byl pozván, nastavili, aby krk zlámal. Náboženství nemají, spravedlnosti kouska ani svědomí.

Zloději někteří výborní zloděje přechovávají, a vzdáleni jsou od úřadu. Panství velké, tedy dohlídnouti se jim nemůže. Předešlý učitel

slabý, ale tichý a dobrý. Zaň byl pokoj dvě leta, ale co ten provisor


Předchozí   Následující