Téměř před stoletím kvetlo na Slovácku hrnčířství i kachlářství, ba nebylo snad ani jediného oboru domácí výroby, kterým by dovedné ruce našeho venkovského lidu nebyly se obíraly ; vždyť nebylo tenkráte továren ani řemeslníků, tenkráte byl náš venkovan, tak říkaje, universálním umělcem a spolu mistrem. Vše, co bylo v domácnosti, v hospodářství a vůbec každý předmět v jizbě a na dvoře — vše se robívalo doma anebo ve společnosti se sousedy. A vskutku, dnes divíme se nejen té dovednosti, ale i té vzácné mnohostrannosti v různých výrobcích, které nad primitivnost daleko vynikají, ba v mnohých oborech mistrovské dokonalosti dosahují.

Č. 1. Hliněné selské obrázky slovácké. Fotografoval V. Bartoň v Uh. Hradišti.

Ve veškeré domácí výrobě byl náš lid svým, do každého výrobku vložil svůj um, svou koncepci, komponoval z hlavy, neměl cizích vzorů, leč to, co jeho předkové urobili a jemu dědictvím zanechali. A protože lid pracoval pro sebe, ne pro výdělek, aneb pro trh a na prodej, proto mnohé věci, jež měly sloužiti ku ozdobě anebo ku zvláštním účelům, byly zvláště pečlivě a dovedně provedeny. Uměli pěkně vyřezávati ve dřevě, vytepávati ozdoby v kůži na opasky, uměli malovati, uměli tkaniva pěkným ornamentem prohazovati a vše, co vůbec vzali do ruky, zpracovali po svém způsobu, zcela osobitém, rázovitém, který se liší provedením, tvarem a pochopením od ostatních výrobku toho druhu, vyskytujících se u národů jiných. A protože tyto práce jsou tak rázovité, proto mají tak velkou cenu a národopisný, hluboký význam. Nedivme se tedy pranic, že