čekal, až ponocný půlnoc odtruboval a — šlakovití zajíci — »tu noc zrovna jakoby si byli zniinouli někam jinam«. »Počkáš eště chvíli,« myslil si Pajda, »a nepříde-li nic, pureš na kůži! Zatim si drobet tudle na lajci zdřímneš!« Lehl si milý- Pajda a že neměl dosud ani takovým pytláctvím svědomí obtíženého, usnul a spal na »lajci«, až jej tatík před svítáním budil a káral, co že to tropí za hloupost — v zimě ležít na lajci — celý překříhlý! Pajda vyskočil, nepomyslil na zimu ani na talíkoyy káry, ale protírá oči a pohlíží na zahrádku. Nevidí zajíce — ani džbánu. Běží ven, dívá se, dívá — opravdu, ve sněhu velká, široká rýha po zahrádce a ze zahrádky ven. Pajda jde po stopě za zahradu, přes pole — —• — pospíchá, srdce mu tluče a s radostí si povídá: »Jak já tě dostanu i se džbánem-, jen abys- už nebyl někde v lese.« V tom tu na konci pole mez a pod mezí hluboká, prázdná stoka a ve stoce ¦— není možná — ve stoce rozbitý Pajdův džbán! Tu také přestala stopa džbánu a k lesu odtud byla jen .stopa zajícova ....

Pamětníci Pajdovy příhody vyprávěli s veselím, až se jim i všeni v světnici oči zalévaly.

Příbytky našeho venkovského lidu na Slovácku vábily milou, pestrou lahodou. Hospodyňky i děvčice dbaly nejen o čistotu jizeb, ale také je vyzdobily tak, že oko naše rádo se pozastavilo často u okénka, ze kterého z muškátových květů vyzírajíc vábila ??? útulná jizbečka plna. vzácných předmětů.

Byla to malá okénečka, jakž už bylo zvykem za starých časů, a ta byla ještě plna květináčů, tak že v jizbě v létě pěkný byl chládeček. Ba někdy přes léto okna ucpali peřinami, aby jim tam nenalétalo molů a much. V létě se spávalo po síni a po stodole, protože v jizbách bylo dusno. A v létě není času na spaní! Ráno běží se skoro do pole a pozdě na večer unavené tělo ať si lehne kde si lehne ; trvá ten odpočinek jen na krátce. V zimě se vše musí vynahradit ! Jenom o svátcích a v neděli sedává se v jizbě, kde scházejí se sousedé a přízeň na besedu, kdy i na zálety dostaví se šohaji. A v létě před domem v zahrádce plno je hovoru, který v podvečer mísí se se zpěvem mladých i starých.

Jsou to skvostné náladové obrázky z našich vesnic; jinde to vy1

- zde to žije sice, ale již bledne . . . Dnešní řádky nemají účelu

provázeti vás po návsi, po besedách, po chatrčích a kopanicích. Jenom

{ratce chci upozorniti na jednu vzácnou, bohužel velice řídkou výzdobu

lováckých jizeb ; jsou to obrázky keramické, nábožné i světské. '