pastvištích. Koní mají málo, upotřebujíco ? zápřeži spíše volů. Půda v Gierlachově je dosti dobrá. Obyvatelé, spoléhajíce na úrodnost, málo-se o ni starají. Mnoho kamení leží na povrchu země, kteréž by jinde v Tatrách, na př. na Podhali, dávno byli obyvatelé odstranili.

Velmi pozoruhodná jest řeč Gierlachovanů. Jest přechodní mezi jazykem slovenským a polským. Na východě stýká se Giertachov s německými osadami. Historie Gierlachova stýkala se se třemi jinými osadami: Batizovce, Měngušovce a Štvola. Posud udržují se jisté zvláštnosti společné, jak jazykové, tak i jiné, mezi týmiž osadami. Sousední Slováci nazývají řeč těch čtyř osad »polskou«, čímž vyjadřují, že se podobá polskému jazyku. ? jiným stranám kromě východní, kde jsou němečtí osadníci, jsou osady čistě slovenské, s jazykem již jiným, více sblíženým řeči slovácké.

Některé zvláštnosti Gierlachovského nářečí podávám, jak jsem si je zapsal a zapamatoval z pobytu tamže v letech 1893 a 1894.

V řeči Gierlachovské zajímá především časté upotřebování ł, někdy též zbytečně, poněvadž nejednou říkají tam 1, kde i v polském jazyku jest 1, na př. název »přelouči» (nebo »sedla«) v Tatrách: Polski Grzebień, v "ústech obyvatelů Gierlachova zří: »Połsky Hieben«; łoch místo loch (díra); vetky m. velký, łajblik ~ laj blik, košefe. Upotřebování ł místo 1 není, stálé v stejných slovech, nebo jednou říkají polana, jindy zase polana.

Prízvuk kladou na předposlední slabiku, jako v polském jazyku,, také nerozlišují krátkosti, vyslovovnjíce slabiky.

Upotřebují é, ś, ź: tíerny; často m, t říkají c: na př.: ceplica; dz m. d'c=pri vodzie; o m. e = na př.: nad kotłom. Na otázku kam říkají do a ku, na př.: do koiła, ku plesu, ku spadu. Neupotřebují ř nýbrž r: pri, breh. Místo s říkají š, na př.: šlacyja zu stanice. V 2. pádě č. množného charakterislické jest upotřebování ch, na př.: od Tatroch, od spádoch.

Úsloví: my evanielicy, lem Odrobina (příjmení) i jeho žena katolicy—; gdzie niet les, to Tatry . . . ; statki lehaju pod tym chodnikom . . . ; v Žakovcach Nemci . . . ; solisko, pre statki nosiło se soł . . .; na poło-vačku šli . . .; nova voda idze z hora, od spadu od plesa . . . ; Veličanov je Haj, je Velicko . . . ; voviednie sitka dziedzina ma les . . .; hajduk jeden, a druhy pod fošnerom co dava nad tym pozor . . . ; ku našmu z tej strany . . .; do Batyzovskiej doliny idze hatar, od Polianski ku Vesterovu z tej strany, na tamtej stranie na Stražsko . .; ležovisko, połana pri vodzie, gdzie statki lehaju . . . ; chodnik na Polski Hrebeň, za Kopu, gdzie sucha voda . . . ; les Žakovski — verch, Stavkovski les — spodek . . .; kopa ku trom plesom . . .; miedzy kromoiinu až do Tater idze vysoko . . . ; papiernik zmarnii, bujaček go zbodnú! . . .; potska strana za Polskim Hrebeniem, a z tej Gierluchovska strana . . . ; snieh až tu dolu připadnul, ale zara skapal . . ; "v lesie bitka veliká bok . . . : z tamtej strany Veli-ckiej vody je Leskoviec . . . ; pastovnik, tu prodi boly łuki . . .; od Tatroch z hora na poáredku vyšy Malého Burku . . .; od Hincovych plesoch Hyžki . , .