Příspěvky k bibliografii českých písní.

Náhodou dostal se mně do rukou špalíček českých písní, jejž dosavad pečlivě chovala rodina Kralohradeckého truhláře Dvořáčka. Špalíček ten drobounkého formátu obsahuje 43 jarmareč-ních písní, více méně zvetšelých a zedraných. Níže je všecky vyčteme abecedně srovnané dle počátečních slov prvního verše jejich i označíme řadovým číslem.

Z písní tu obsažených jsou téměř čtyři pětiny rázu duchovního a zbytek obsahu světského. Co do písní duchovních jsou některé výpravné (o Adamovi a Evě, o potopě světa, koleda vánoční, o umučení Páně trojí, o zázracích sv. Anny, o sv. Genovefě), jedna jest dialogická (rozmlouvání mládence s Kristem), valnou většinou pak jsou lyrické; vzývajíť bud Pána Ježíše (osmero), buď pannu Marii (sedmero) aneb obracejí mysl křesťanův ? svatým a světicím: Josefu, Anně (dvojí), Barboře, Václavu a Janu Nepomuckému (dvojí).

Zpěvy světské uvedeny jsou níže pod číslem 3., 7., 13., 17., 18., 23., 24., 25. a 41. Jakkoliv vydavatelé jarmarečních písniček nemívají ve zvyku označiti místo, kde, a rok, kdy píseň tištěna byla, shledáváme při 16 písních našeho špalíčku, odchylku od tohoto pravidla typografického, a tak se dozvídáme, že v Malém městě Pražském tištěna bez roku byla píseň 10., že v Hoře Kutné vyšlo tiskem písní několik: 8. u Jiřího Kyncla r. 1729, 32. u Jana Šlereta b. ?., 14. roku 1803 bez tiskaře, píseň 5., 19, 21. a 30. bez tiskaře i roku ; v Pardubicích pak vytištěny 31. a 36., obě r. 1798, píseň 42. pak bez roku. V Chrudimi posléze vydal Si. Pospíšil řadu písní r. 1860 : 7., 23. a 17. ; r. 1861 : 13. a r. 1862: 3., kdežto píseň 18. vyšla u něho bez letopočtu.

Také Morava zastoupena písní 28, na níž vyznačen Ryplův tisk a sklad v Jihlavě. Jinde (bohužel) v příčině'tisku podobná udání se nevyskytují, leč jen zcela neurčité poznámky: »vytištěna roku tohoto« u 1. neb »vytištěna ? potěšení věrným« u 29. písně. U těch písní nezbude než dovtipovati se jich původu dle jiných poznatků. A takovým kriteriem dosti spolehlivým zdá se nám býti připomenutí, kteréž v příčině »noty« písní učinili vydavatelé jejich nezřídka týmiž slovy. Tak shledáváme poznámku: »Zpívá se obzvláštní notou« u písní 20., 30. a 35. Při písních 4., 5 , 11. a 32. čteme: »Zpívá se povědomou notou«. — U písní 14., 19., 21., 26. a 27. stojí poznamenáno: »Zpívá se známou notou«.

Z toho, že z uvedených tuto zpěvů 30., pak 5. a 32. a posléze i 14., 19. a 21. tištěny byly na Horách Kutných, možná uzavírati, že