* Železné hrávy a obětní zvířátka VltavicM. Spisovatel článku v č. 2. X. G. Lidu řed. Fr. Lego oznamuje redakci Č. L.: Musím s Vámi •sděliti, že článek můj o obětních zvířátkách vltavických vzbudil v učených kruzích vídeňských velkou pozornost a korespondenci mezi Vídní, Krumlovem a Vltavicemi. Dr. W. Hein, assistent ?. ?. dvorního musea, .známý spisovatel, dal si článek můj přeložiti a vyslovil se p. H. Grossovi, .arch. adjunktu v Krumlově, že obětování zvířátek sv. Linhartu není zvykem slovanským, nýbrž bojuvarským. Byl článkem tím překvapen, ježto sám se studiemi kultu toho zabývá a napsal p. Grossovi, co na svých cestách po německých museích v té příčině shledal. Jiný učenec vídeňský, p. dvorní rada Much, psal na faru ve Vltavici, aby mu za jakoukoli cenu nějaké to zvířátko poslali, že ho ? svým studiím potřebuje. Zdejší

* III. sjezd českých přírodozpytců a lékařů v Praze 1901 konati se bude ve dnech od 25. do 29. května 1901 v Praze. Přihlášky se zasílají generálnímu sekretáři p. doe. Dru. Antonínu Veselému nejdéle do konce dubna. Zároveň pošle se 10 ? ?. doc. Karlu Petru Kheilovi, jako pokladníku sjezdu. Za příspěvek tento obdrží přihlášený člen sjezdu veškeré publikace sjezdové bezplatně (§ sjezdového řádu 5. d.). Kdo se chce sjezdu súčastniti přednáškou, oznam to předsednictvu sekce, ke které se přihlásí. Čtenářstva Českého Lidu týká se VII. sekce mineralogicko-geografická: Mineralogie, geologie, palaeontologie, praehistorie, geografie, ethnologie, ethnografie, kdež v předsednictvu zasedají prof. Dr. Karel Vrba, Prof. Dr. Jan N. Woldřich, Dr. Frant. Slavík. Upozorňujíce zatím na sjezd, žádáme, aby spolupracovníci Českého Lidu hojně se přihlašovali ? sjezdu, abychom se pak v kruhu přátel českého Lidu osobně navzájem seznámili a dohodli se o zájmech společných.

* Lesní panna (žena) nebo víla? Jaroslav Naumann; Pověst o lesní žence z Českobrodská. Maloval jsem předloni o prázdninách v údolí "Šembery pod vesnicí Doubravčicemi v místech, kde říkají na »zbořených zámkách«. Opodál sbírala jakási babka houby. Kdyby prý nebyla spadla »lesní ženka«, to že bych si byl »pomaloval«. Tázal jsem se, co myslí »lesní ženkou«. »To tu nikdo už nepamatuje, jenom já a mně to peví-dala moje bába, která to sama viděla. Tady v Doubravčicích byl bohatej sedlák a měl dceru. A za tou chodil jeden moc chudej hoch z Kozojed. Ale táta ji nechtěl dát, ale oni se potajmo scházeli tady na zbořenejch zámkách. Najednou ten chlapec se ztratil. Ve vsi říkali, že ho dal rychtář chytit na vojnu, ale to nebyla pravda. Když se tam tak scházeli s tou milou večír, tak tam nemohly ženky tancovat na palouku a lak ho jednou utancovaly, když na ni čekal. Moje bába byla tenkrát mladý děvče a pásla nahoře kozu a viděla to. Tak přiběhla do vsi, ale když tam přišli lidi, neviděli nic, jen na tom místě stál velikej kámen, kerej tam nikdá před tím nebejval. A tak mu říkali »lesní ženka«, protože vypadal člověku podobnej. Teďko tomu nikdo nevěří, a j.e to jistá pravda. Já sa-