zapotil a pri processí nastydl a tudy mi zle přišlo, již jsem myslel, žeť Vás nespatřím více.

Theologický časopis odbírám Praž. od počátku až do nynějšího roku, na který předplácím skrze náš Vikariát 5 fl., však i tuť mne P. Jagr počernil, všickni odbíratelé tam stojí, jen Zvikovecký farář není tam podotknutý. Nestojím o to, ale proč tam lež má státi. On jest tam 2 expl. postaven a neodbírá žádný ; tedy cizím peřím se šlechtí.

V duchu Vás oba srdečně líbá

Váš upřímný nezměnitedlný

Václav Zvíkovecký.

Nad Mží 14. dubna 1835.

Poznamenání jsem převzatých spisů po poslici obdržel, pročež posílám za 3 svazky slovníka Jungmannova 3 fl. na stříb. Na druhý svazek Balbiho zeměpisu 20 kr., na Světozor na celý rok dávám 1 fl. proto, že cenu nemohu naleznouti. Na Květy pololetně 1835 1 fl. 36 kr. Summa 5 fl. 56 kr. Na to posílám 6 fl. stříbra.

Račte, drahý příteli, toto psaní skrze pana ceremonáře arcibiskupského podati pt. P. arcibiskupu; nebo pt. P. vikář mi tropí u nás samé mrzutosti mezi osadníky, kteréž takořka na mne štve; není na tom dosti, žeť je ? falešné druhé praesentaci pro několi set zL, jenž se mu podali, přived], alebrž i navedl osadníky, aby mne žalovali, což také učinili. Já byl 11. února t. r. od Berounského p. vikáře Moce vyšetřován a docela nevinný uznán; pro tu příčinu byl do Prahy povolán. Když jsem se na květnou neděli rozstonal, někteří z osadníků jeli sami, ničehož mi neoznámivše ani ouřadu, pro kněze a žádali kaplana u něho. On hned do Prahy o kaplana psal, aby mne kaplan zlobil. Kaplan přišel, vida mne zdravého, vrátil se, Gustav Turinský nazpět do Plzně a žaloval vikáře rad., žeť mu darebné výlohy učinil a mne také a osadníky dal povolati, jestli ho žádali. Oni zapřeli, žeť on nežádali, toť mu písemně do ruky podali. Nuže, z toho poznati můžete, jaký to jest kejklíř, již mne chtěl za neschopného uznati a kaplana strčiti, abych mu do své congruy, kteráž mi schází, doručil; protož konsistoř žádala fassí ode mne, nabídne mi 300 fl., příjmů nemám. Protož prosím p. arcibiskupa, aby těchto mrzutostí konec bylo, aby mne neusoužil, a psaním samým darebným^neutrápil, aby mne ráčil buď do Berounského vikariátu přesaditi, do kterého blíže mám, aneb ? rakovnickému přivtěliti, aneb jinam přesaditi, aspoň dokud Jaeger vikářem v Rokycansku' bude ; nebo není možná s ním obstáti, on mstou neustále vře věčnou. Jáť bych nikdy čistý nebyl. Poproste sám p. arcibiskupa a p. ceremonáře. Jáť myslel, žeť po kommissí toho bude