Následují články o půdě, lukách, vodě, živnosti, obchodu, cestách, zahradnictví, lesích, myslivosti, včelařství a vrchách. Z nich kladu jen něco.

»Živnost. Dbá lid zdejší o vzdělání rolí svých chvalitebně a umí jim vyhověti náležitým úhořením a patřičným hnojením, vůbec zachovávaje ono tak řečené trojstřídné hospodářství (dreijährige Wechselwirthschaft). A by to mohl, chová důstatek i konského i hovězího dobytka, příčinou kteréhož, aby co schází na lučné trávě, jinou pící se nahradilo, hojným setím červeného dětele se zanáší . . . Budiž tu i připomenuto, že i ti tak zvaní podruzi, ni příbytku, ni polí a luk, aneb velmi málo svých mající, nejsou bez kravičky, ovšem dokud jim toho hospodářové aneb obce trpí. Kdo z těchto nemůž s krávy býti, drží alespoň kozu, kterou arciť snadno vyhlídá

O chování dobytka ovčího mnoho se nestojí, jen ten neb onen poněkud možnější (sic) hospodář hledí ho a skrz obecního slouhu, v obci vydržovaného, nechá ho na pastvu chodit. — Tak se i na venku hovězí ten dobytek, jak jen lze, mnoho pase a méně v chlévu hlídá; někde, kdo s to, skrz zvláštní skotáky, více pak skrze vlastní dítky. Tož pak -na ujmu škole a ku škodě jich nenabytné!

Nač (t. j. na to) se musí i toužiti při chování mnoho hus. Ano těchto mezi drůbeří (sic), ? hospodářství náležející, hezky mnoho se nasazuje, hlídá a pase, proto že péři (sic) potřeba, buď aby se dcery ním mohly zaopatřiti aneb prodati; i rád si také o svátcích, o posvícení i o svatbách na jejich mase pochutná; a těch i dosti malý pasáček obslouží.

? slepicím přeje za příčinou vajec a kuřátek, které věci buď hledí zpeněžiti na trhu týhodním v Mej tě, aneb sám požíti, čemuž byl se již i dobře naučil.

Nebudiž tu mlčením pominut vepř. Svini krmí takořka v každém statku, menší koupí vepře třeba dvakrát do roka (str. 12.) ? hlídání a o masopustě se jich nejvíc pobije. Jitrnice mu ? libosti, a maso na více pistů tlusté jí s chutí. Špekem rád mastí a uzeninou nepohrdne. Něco z vepřů tak jako i z jiného dobytka musí jít na řezníka. Tak živí hospodářství hospodáře i tu v duchovní osadě Knířovské naskrz.

Do řemesla se hrubě nepouští, zanechávaje tuto živnost měšťanům; pročež tu mimo těch nejpotřebnějších řemeslníků, jako ševče a krejčího, koláře, kolovratníka, bednáře, zedníka a tesaře nadarmo by hledal (t. j. jiných).

Obchodem se nezabývá lid zdejší, přestává na prodeji obilí, kteréž dílem do Vysokého Mýta, dílem také do Litomyšle na trh vozívá ; musí být, pustí-li se dále, jako do Jaroměře. Tak i hospodyně obmezují se s prodajem másla, tvarohu, vajec, drůbeře (sic) toliko na Mej to, a jestliže co z těchto věcí dále prodají, tedy tak zvaným prodavačkám Mýtským,. kteréž třeba až do Prahy zavezou. Kdo by tu obchodníkem mohl avšak jen poněkud slouti, jest jeden na Knířové usedlý kramář, který mimo kramářského zboží i se lněnným (sic) semínkem (dodej: obchoduje) je z Vratislave (sic) v Slezku přivážeje, i do vůkolí prodává. Podobně i odtud, zejména