str. 370
nie, ale dyž uderý nájposledy horký, hneď hoří všecko, a nelza to ni-kerak uhasiť.
Olšák vykládal, jak jél dysi přes Jasenický mostek, a tam pod ním bylo cosi bílého, taják hen to mračénko nad tú stodolůvků488) — a tož dupy-dupy za ním — a v téj zadúpali taják chlapi mycák s myckú496) hóňaci sa po chodníku.
A dysi, praví, dyž sem slúžil pacholkem497) v klášteře, cosi stonalo na gonku.498) Vyjdu ven ze svíčku — ale šak ně napěkalo,499) co bych zapírá! —¦ m jél sem malú dušu — a naraz cosi fuklo a svíčka n& zhasla .... a v téj netopýr zhasit křídlem sirku Galétkovi, dyž si zapaloval do fajky. Tož všeci sa uhrazli5"0) a chvílu bylo ticho.
Ja, veť to nic néni, praví Galétka po chvíli. Dyť ve Zlíně sa dysi založila jedna roba s chłapama, co byli u nich na přástce, že přinese umřčí hlavu z márnice. A tož aby nemohla šidiť, jeden sa v téj márnici skoval, co ona nevěděla. Tá šla,. Jak přišla tam, bere jednu tú hlavu, a ten skovaný praví takovým hubokým hlasem : Neber mojí hlavy! Tož tá položaci hlavu, vzala ďruhú. A ten zas: Neber mojí hlavy! A tá praví: A šaks nemjél dvě! On, víte, nezmjéníl hlasu. Přinesla hlavu a vyhrála. A ten, co ju strašil, potom sa z toho pomjátl.
Ja, mrtvým sa má dať pokoj, mysleł Olšák. To dysi, zpomjeł si, na Novéj Dědině také sa stalo: jedna odemřela malé diťa. Potom ten vdovec — jako- muž její — dycky čúl501) v noci v izbě cosi šromotiť. Radil sa na to. Poradila mu jakási stará baba zaříkavá,502) aby dál světlo na stůl pod hrnec, a jak to učuje, aby to světlo odkryl — veť to tá nebožka chodí to diťa opatrovat Dyž udělá podlévá její rady, že tá nebožka musí s ním ešče byť. Ten si myslel: do sa radí, nezavadí —• dál sa nabaťkať.503) A tož aj tak sa stalo. Byla to naozajst5"4) jeho nebožka žena. Pravila mu, že to nemjél dělať. Byla s ním ešče ale rok živa, potom umřela a už jí víckráť nezkřísili.
Šak-tak, šak-tak! volá! křášteP05) z jateliniska.506) Ale Švirák sa dál s Olšákem spírať,50r) že to nemôže byť. Préj,. šak si daj světlo pod hrnec, bude-ji ti hořeť.
Leč Olšák sa divno a ináč508) 'onačil,509) že tú babu zná, veť tá umí věcéj než, chléb jesť; dysi ju videi zaříkávať vředa.510) Dala si džbán vody na stůl a tož nad ním říkala a vymenila511) všeckých děvětadeva-
<96) Mycka — samice králičí. 497) Pod. dyž sem slúžil vojákem, ale také, dyž sem slúžo za pachołka, dyž sem siúžíi na vojně. Pacholek — čeledín u koní. _498) na chodbě. 499j byl,jem v úzkých. 5»°) ulekli. "') slyšel. 502) Ěíkať - čísti, od-říkávati, modliti se. Říká! v knížce. Už aj očenáš řiče. Staňaci poříkat. 5U3) navésti. 51?) Na ozajst, ozajst, na opravdu — do opravdy 5°5) chřástaí. 506) Pod. zemňačisko, strnisko.'507) příti. Na Boleslavsku: Ten se spirał. . . 508) na různý spfaob, všemožně. 509) Onačiť sa— tvrditi důrazně's omluvou. 5I0) Vřed — nežid, padoiicnice, psotnik. Vřídek — vyrážka. Udělat sa ně vřed za krkem. Býl jak ve vřede (o rozvztekleném). Veť on je vředovitý — padoucnicí stížený. Chlapca zaťal vřed — popadl psotnik. Naházaly sa na nu jakési vřldky. 5") vyjmenovala.
