Koncovkou -čí tvoří se jména porostlin: borůvčí, brusinčí, malinčí, špendlící (pichlavý angrešt), jehličí (listí stromů jehličnatých), vrboučí (vrbí), boučí; také kamenci (drobné kamení).

Místo -isté převládá -isko : drvisko (paseka), pastvisko, žit-nisko (pole po žitě), jablovisko (pole po bramborách), bahnisko, lato v isko (jinde tratoliště = kaluž, n. př. krve), b ič isko a j.

Jméno přídavné uchyluje se tu onde ve tvorbě: »V Český Třebovy je škola chlapcovská a děvčatská. Do kerej střídy chodí vaše děcko?« Místo -?? u přisvojovacích jest pouhé -ů: Pepek Maršů, ????? (hoch) Kapouna. Hošek sousedů, statek rychtářů a p.

Místo jmen rodových užívá se zhusta jmen křestných, n. př. Bernartovi hoši, Cyril Bernartův atd. Bernard slul jakýsi Pospíšil, ale již za jeho otce, jenž slul též Bernard, v chalupě té říkali »u Bernartů«. Jakýsi Miter slul Milton. Lidé neříkali mu Miler, nýbrž Miltona, synům jeho pak hoši Milionoví. Taktéž ženské jmenují: Dorota slepá, Ančka, Barka. Jejich pak děti nesou po nich jméno : Francek (=z Franta) Johanin, Vojta Dorotin, vulgo Dorčák, Marketář =r syn Marketin. Od něho pak : děti Marketářovy. Ba celé příbuzenstvo nese po »mámě« nebo po »bábě« křestně jméno. N. př. »Cejnaři« jsou tu dvojí linie. Jedna linie měla asi před 100 léty matkou Salomenu, a proto podnes všickni příslušníci té linie šlovou Salomeňáci. Vedle toho užívá se pro obě linie rodového jména »Gejnaři«. S příhanou jmenují se všiekni příbuzní některého rodu slovem končícím se na -ata: Heřmaňata, Fialata, Mark-lata a p.

Ženská přisvojovaeí přídavná vyslovuje lid krátce : sestřina dcéra, sousedova náměť (předsíň obyčejně teprv před zimou z chvojí udělaná; jinak tak se buduje, že ke krovům přičiní se nástavky hluboko dolů sahající, jež se opatří krytem a pažením), bratrova louka; také u vlastních jmen: Maryčka Broulíkova, Stázka Vostárkova. Krátké a zachováno i v posměšku : »Kroutilova kobyla, dokud mohla, chodila« atd.

Úplné sklonění jest takovéto :

Kača (Aneša) Machova,

Kači (Aneši) Machovy,

Kači (Aneši) Machovy,

Kaču (Anešu) Machovtř.

Kačo (Anešo) Machova!

Kači (Aneši) Machovy (neb é)

Kačou (Anešou) Machovou.

O vdaných osobách mluví se s dlouhým á: Jan — Janova, Rybička — Rybičková, Mašek — Mašková.

Ale v ostatních pádech se rozdílu nedělá a vyslovuje některá koncovka trojím způsobem : é, ej neb y.