Na př. 1. Janová,

2. Janové, -ej, -y,

3. Janové,

4. Janovou, též Janovu,

5. Janova!

6. Janové, -ej, y,

7. Janovou.

Místo toho se též říká Janovka, Maškovka, Rybičkovka, Klaclovka; louka od Hájka slove Hájkovka, kráva od Stárka Stárkovka. Také Fialka, Svobodka, Rutarka. Nikdy však neslyšeti jako jinde Pánčice, Dout-lice; pakli přece se tak někdy řekne, tedy je to jen z jizlivosti. Tak

Č.4. Kuřácká skříň (zavřená).

n. př. když se dvě dívky pohádají, vymstí se přemožená nadávkou: »Mark-^ loviee (jméno) palice!« Nebo žalobnicím říkají: »Svobodíce žalobnice« nebo: »Žalobničko Svobodičko«.

Přídavná jména odvozená koncovkou -enshý. Kdo bydlí »v poli,« jmenuje se polenský. (»Franta polenskej« — jestliže jeho příjmení jesfc ještě několika v obci zastoupeno). Dlouhotřebovsky zpěvák veda »proseď« do Vambeřic takto vybízel u nějaké »poklony« ? modlitbě: »A nynčkom se, nábožný poutníčkové, pomodleme za všecky horenský a dolenský až. po Špačka!« Tomu nechť se rozumí tak: Obec je dlouhá téměř s hodinu cesty a rozděluje se na »horní konec« a »dolní konec«. Odtud šlovou oni horenští, tito dolenští. Na Špačka měl zpěvák jakousi »šťávu«, proto jej vyloučil z »přímluvy«. Také ti, kdo bydlí »důle«, jsou dolenští, »co« jsou na »kopsi«, jsou kopenští, kdo ze dvora — dvorenští, kdo má. rychtu, zove se rychetník.

Zájmena von — vona zastupují v ústech manželů jméno: »Sečkejte, vona je na stropě (půdě), v tu chvíli zde bude.« — »Von šel