Spojky ale užívá se ve smyslu »asi": »Vydělal si ale pět ren-ckejch. Je jí ale kopa let. Nemá víc než ale 3 krejcary.« Místo ano — říká se áno, též jo, ba, no baže. Místo ne říká lid nee, druhé e s důrazem.

Příslovka ven klade se místo venku: »Kdes byl?« — »Byl1 jsem ven a půjdu zase na ve nek. Na venku jest dnes hezky.« Z toho sloveso věnčiti se. »Tadyk (r=tedy) teprvej (-ejc)jde; kudyk's chodil?« »Tudyk (tudykhle).« Tudynon (-onc), tamhletudynon. K d ? ? důle, sado (-?) = všude. Kdy? dickej (dyckej), porád pryč *) (stále), jakmilenko, jakmílinko, jakmilítně, dneskej, pořejčku, po neděli (s neděle) hnedkej, půžď, prvá.

Jak? rejši, snaž, inu tak! Kteryho hřícha! Na kteryho Mícha! To-je jakživože. Vaše srdce nevěří, jaká krása! Kloudně, náko, tak ňáko.

Č. 6. Příruční kredence (zavřená).

Předložka nad stává místo před: Nechoď tak nad lidi, mudlo-umudlaná; na víc: Musí platit, a co mu nakladli, to má na víc; na, místo z a : Nebudu ti na blázna

Citoslovce. Myslivci střílejí: puj ! puj! Veselý výská: hop ľ: hop! (Jiich! Juch, juch!) Při strouhání mrkvičky se říká: kyš! kyš! Nářek a divení: páně! panečku! jej, jejda, jejka! jej dany n ku!: Volání na slepici: »Na cibele, na cip, cip, cip!« Nebo: Bi, bi, bi! (Což-je jinde na husu.) Na kočku: >Gíča, na čičici! PšoucU Na potah: Bio! (aby jel). Eu!=euha! (jinde ou!). Čihy! (v levo), hot! (v pravo) Na!" (buj !)•

Ze staré doby zachovala se mnohá cizí slova zdomácnělá : kytle (obyč. sukně), perkytle (t. zv. mezulánka s pentlí), fěrtoch (široká zástěra), loktuše (šátek na hlavu), špenzr (živůtek, krátký kabát), lajblík (kazajka)^ štycle (rukávničky), kupr (měď), kupráky (měděné peníze), choditi na frejj