(na námluvy), frejovník — frejovnice (namlouvač, s příhanou), rychmandle (-ala, světélka).

Když si děti hrají na honěnku a někdo jsa usatoněn chce si oddechnouti, sedne dřepmo a zvolá: »Pykám (pikám?)!« Pak inu »to« nesmí honící dáti. Při hře na špačka nebo pičkrdle volá se kolb as, jestliže špaček padne na čáru kola. Kolbas staročeské slovo (klobás).

Křib, Klučanina, Lázy, Bezděkov, Benátky jsou jména položení, jichž význam lid nezná.

Vůbec neznámá jsou zde mnohá slova, jež jsou »dole v Cechách« běžná: rub a líc (zde: pravá strana a levá strana), štít (zde lomeniee, pakli ze dřeva; kamenný feiermauerj, libové maso (zde hubené), vodnice, březí (zde stelná, skotná), svítek, výtřasky, podávky (senné vidle), pohrabovačky (zde: pohrabáč), pohrabáč (háček do kamen), mnouti, kolečko (zde tučko), udidlo (u koně, zde kluznání), držení (halšík, což v Cechách něco jiného značí), rozporka (hrdličko), rozpěrák, lícha (záhon), úhor (»hladem leží«), rozhor (»brázda mezi záhony«), hrana -y (vyzvánění), zlatá hodinka, hnětynka či metynka, metáčky (koláče, jež v Cechách svatebčané vezouce nevěstu s vozů dolů dětem nebo j. metají); též neužívá se : na ráz (nebp rázem), šátek má cípy (zde rohy), lelkuje (zde chytá zevly), *p o lámal se« (zde namoh-se, namôže n in a) a m. j.

Redaktor „Českého Lidu« Dr.Č.Zíbrt sepsal r. 1891 zajímavou studii: »Skřítek v lidovém podání staročeském«. Na str. 26 až 27 zmiňuje se, co slezský lid vypravuje o koltunu. Z nasbírané národopisné látky dovoluji si zmínku tuto rozšířiti. Jméno „skřítek" běžno jest na Opavsku; na Tešínsku praví se »skřotek«. Název »koltu n« znám jest jak ve vévodství, tak ve knížectví. Na Opavsku děti sobě nadávají »ty skřítku«. V celém českém Slezsku »kołtun" jest nadávkou; jest tedy skřítek, kołtun bytost nedobrá, škodlivá.

Matička z Vávrovic u Opavy stěžovala si mi, že její dítě Maryčka má »skřítky« na hlavě. Já na to: Co pak jsou to ty,skřítky?' »To jesti kołtun,« odvětila mi. »Je-li dítě malé, pravíme, že má ,skřítky,' je-li vetší, ,kołtuna'.« Fr. Bartoš píše, že koltunu dí ve Slezsku též »vylkodlak«.