abych šel spravovati cesty po 2 dni téhodne jako jiný sedlák 1836,. a přece věděl, žeť to zapovězeno jest od slav. kraj. ouřadu. Sotva jsem nastoupil na faru, již jsem měl hned 53 zl, stříbra na stavení položiti rozedrané, v němž mi již za 222 zl. v. c. dobytka padlo nedbalostí, předka a jeho, protože do chlévů všady prší a sněží, i do čeledníku na čeleď i dobytek, jen pod stolem se ukrýti můžeme před deštěm a předek 33 let dobrých užil a nemá ničehož přispěti, a já ještě 500 zl., kteréž jsem přinesl v r. 1834, 35, 36 neouředných ztratil a za dobytek mám státi, a chlévy stavěti nechce. Luka jsou velkou povodní Mže zatopena. Pole od sedláků a od něho sem a tam odkrájena, od vod protrhaná, daň velká, 21 korců desátku vrchnostenského odňato, fundace sníženy a podnes nevyplaceny. Jeho poddaní zadluženi, žebráci hotoví, pastvišťata obecní na jeho pole rozvorána, průhony i starý hřbitov na pole obrácen. Půtky má se židy, poddanými, okolními vrchnostmi, co již. na Zvikovci jest. V takových okoličnostech jako v žaláři žiji, v pátek když jsem byl na procházce, i psa mi zastřeliti buď správec neb on rozkázal skrze myslivce. To jsem měl věděti a jeho dříve znáti, jak se předtvařiti umí: kdo pod ním nežije, tenť ho nezná ani znáti ho nemůže jedním rokem. Již kolikráte jsem zabodoval, žeť jsem z Křesejna odešel. Tamť jsem měl svatý pokoj. Nyní mi zase 16 sáhů dříví upírají, kteréž do registříku zapsati nechtěli při ouřadě. — Již o tom dosti, aby jste neomdleli. —

Můj milý Příteli, přede žněmi 1837 jsem 3 zl. stříb. na spisy zanechal za Vaší laskavostí, jež jste si poznamenati ráčili, a dostal jsem 12. svazek slovníku, 13tý nemám. Napotom jste mi poslati ráčili 4. a 5tý starožitností a dále nemám. Několi čísel Květů 5ho září 1837, 3tí svazek Musejníka a 4tý mi schází 1. r. Dle listu 7. září jest 10 f. Vaší laskavosti 'náleželo a od toho času jsem ničehož nepřijal; tedy račte mi to-spočítati, nač 5 f. v. c posílám. Bídou stísněný ani na budoucí rok nebudu moci Květy bráti. Hledal jsem ku přesazení místa, ale co: každý se P. Patrona bojí; okolní bratří dí, žeť ho znali a proto také žádný nežádal, jen já a ceremonář Pístkův. Mějte se dobře a vzpomeňte často na Vašeho starého přítele

Václava Zvíkoveckého.

Nad Mží 26. listopadu 1837.

Srdečně Vaši milou choti v duchu líbám. Račtež se p. referenta při fiskale poptati, kdy bude strany toho dříví rozsudek pronesen. Žádal jsem o opis žaloby, ale posud jsem ji neobdržel. Já do Prahy nemohu, protože kaplana, koně ani peněz nemám, a přitom ještě jsem churavý

Veledůstojný milovaný příteli!

Zet jsem přesvědčil 11. říj. 1831 při Slav. Fiskale strany povinnosti vození 30 sáhů dříví do fary atd., jsem nesmírně od slav. ouřadu pronásledovaný. Kdyť já nemohu proti přísaze jednati. Od té fary jest