stížnost na vikariát na 3 arších s 37 přílohami. Račtež se pozdálečí poptati, jak to bude, kdo přijede na kommissí a kdy by byla. Já chci raději pryč, nežli proti svědomí a přísaze jednati, nebo není to možná vysloviti, co jest to nyní za člověka, napřed ale velmi předtvářeného velmi dobrého ; ale nyní velmi mstivého a lakotného. Jindy nikdy takový nebýval, k tomu si vzal správu Kračmera (krčmáře), jenž byl z Vlašimi vyhnán, v noci utéci musil. Když viděl, že mi P. dobrým jest, ještě více popouzel ho na mne, aby samojediný agirovati mohl pro svůj zisk, a on se dal mu svésti. Ovšem P. bohatne s ním, ale poddaný utíkají ze statku a pláčí, když mají 52 dní roboty, a za ostatní vydělaný peníz rok, 2 leta čekali musí a pak se jim 10—20 upře, když se ozvou, dostávají 60 ran na řit a zatvrzelci svázáni jsou a do sklepů házeni tmavých. Kdyť vše možné musím pracovati, je krotiti, aby trpěliví byli, a za ně se k P. Bohu modliti, sice by ho dávno snad byli ukamenovali a vypálili, proti čemuž všemožně pracuji, aby se nehleděli mstíti a pobožní byli. Kdyt je zpovídám a znám jejich myšlení, a hle on se mně tak odměňuje. To jsem -měl věděti a znáti. Snad to řízení Boží na mne uvalilo, snad toho zasluhuji. Angelem se nečiním, jsem hříšník, jen ať mně někdo chybu poukáže, já ji napravím, o peníze, důstojnost nestojím, ani karbaník a pijan a žrout nejsem.

Váš nejupřímnější, nezměnitedlný přítel a ctitel až †

Vaši dobrou choti srdečně v duchu líbám ; posílám 3 kousky drobu, co mám, srdečně uděluji. Práce, psaní ničemného plno mám ve dne v noci.

18. ledna 1838.

Prosím, neračtež mi ve zlé položiti, že bych tak dlouho nepsal: dlužno mi spravedlivou a slušnou odpověď dáti, žeť mne až potud pt. P. Patron neustále sužuje, trápí, ničemnými odpovědmi jednostejnými zanáší. Strany vození deput. dříví slav. tiskal, krajský ouřad rozhodl. P. Patron propadl, nechal si díru, že vzal rekurs ? řízení zemskému, doufám, že mu ji též zatlukou. Strany písemného poručení, aby mne ouřad veřejně 15. prosince pronásledoval, má prý správec černý na bílém. K tomu cíli 7. února 1838'přijela kommissí P. Klingier a Ekard, k. k. konceptní praktikante, do hradu Patronova, usedli, jedli, pili, hráli, a kouřili s ouhlavním nepřítelem p. správcem, pročež jsem tuto strannou kommissí zavrhl, a o nestranné vyšetření míšené duchovním žádal. P ... ale mrtvicí raněn. Nevím, kdo přijde toho týdne neb druhého. Nebojím se, vše mám v pořádku. Jen nepravosti se chráním. Do nejdelší smrti bych si nebyl pomyslil, kterak p. Patron jinak mluví a jinak plní. Jak sladký na jazyku, a jedovatý v srdci. Přijel ną- statek svůj velko. svátky se smířiti sebou, a hle, jinak mi psal, lidu jinak mluvil, na vše ptal a lid proti mně po-