noukal a struboval. Jinak bude v Praze mluviti, a jinak smejšleti. Běda tomu, který jeho slovům věří. A f se ptá na mé chování všudy, všudy co uslyší — a nyní ať se někdo p1á, kde on byl, co robil, též uslyší od obecenstva. »Vox populi, vox dei«, dí se. O tom budoucně dále. Není to bezbožnost, 300 fl. za mše svaté po 2 leta za sebou mi zdržuje, aby mne usoužil. — Dříví mně zdržuje 1?) sáhů, abych ani živu býti nemohl. Tó je patron? Prosím, kdyby jste mi ráčili pokračování slovníku Jungmannova odeslali : části mám 13té. Posílám 2 zl. stříb., jak budu moci, budu musiti odbírati, ač to vše mi činí Patron. Prosím o Musejníka díly. — Račlež se na všem s Vaší milou chotí dobře míti, tak srdečně přeje oběma

Váš upřímný starý

přítel a ctitel Václav Zvíkov(ecký).

D. 29. dubna 1838

Poslici nevidím, zanesenou pří nepíši a po schválné poslici posílám 1 fl. 6 stříb. na slovník- Jungm. Nyní o literatuře ničehož nevím, jen o půtce patronovy. Musejníka 9. čís. mi schází, nevím. Všecky příjmy na 330 fl 29 kr. mi zadržuje, za fůry 26 fl. ?. ?., 1'6 sáhů dříví, 7 fl. 53 kr. za líky lékařům atd. Tak nakládal předešlými ouředníky a poddanými skrze 29. let. Do té pazderny jsem 1500 fl. strčil a co starosti měl; protož, jsem mu vše odpustil pod tou výminkou, že mi vše po kommissi zaplatí, a hle on nechce. Při tom že mi v Praze místo nalezne, abych se literauře celý oddati mohl a nyní konsistoř mi na vyjádřenou podává lokalii; proč na faru kooperatorovu. abych mohl něco pracovati. Pražská fara proto nejlepší. Na lokalii při častých nemocích bych ani živ býti nemohl, protože často kooperatora potřebuji a kdybych pracovati nemohl, tudy pensi 200 fl. (kde nyní 300 fl. ? m. dostati mohu*, bych přijmouti musil. Což pak jsem zavinil, žeť mám degredován býti? Žeť jsem mu odpustil jeho tajný návod, aby mne jen zkoupati mohl. Do věrné smrti jsem na to nepomyslil. Není človíčka v osadě, aby mi nepřítelem byl, a hle, proti němu jest všecko, protože jim vše pastvištata obecní pobral, rozvoral a 29 let. se nimi soudí, každý z toho statku utíká pro bídu a nouzi. Mne vyvedl z polohy krásné, do trní mne posadil a rozkázal ubiti, a když jsem mu vše odpustil, i na cli mne utrhl, tedy z fary na lokalii chce, abych šel. Všecky faráři ho znají, žádný nechce . . . změniti, což jsem se napsal,, leda kaplan chce na lep vlézti. Za buřiče mne vyhlašuje a všech nepokojů jest on příčinou, protože vše ubírá, žádnému nic nechce dáti, každý bývá na jeho statku svlečen a nahý utíká, jak by mu hlavu zapálil, ani já nechci a nemíním pobyti, jen abych lepší a pokojnější místo obdržeti