Předchozí 0445 Následující
str. 435

mohl. Račtež se na všem dobře s Vaší milou chotí míti a zůstatite přítelem i v půtce a nevěřte tomu, že by mi tehdáž byl dříví dával, on jinak mluví a jinak činí. Tím během byl sklamán

D. 1. října 1838.

Váš starý přítel a ctitel

Václav Zvík(ovecký).

Příspěvky k bibliografii českých písní.

Podává Bed. Vil. Spiess.

10. Kam chvátáľ s tak s horlivostí! Nábožná píseň ? pánu Ježíši na hoře Tábor. Vytištěna v Malém Městě Pražském (bez roku). 13 slok sedmiřádkových.

11. K d e j s i, můj Ježíši. Horlivá píseň k pánu Ježíši. Zpívá se. povědomou notou O 15 slohách 2řádkových s refrainem : »O Ježíši můj, ó Ježíši můj! v ouzkostech a bídách sám při mně stůj«. Vydána nepochybně v Hoře Kutné.

12. Kdo chce ? spasení přijíti. Nová píseň o nábožném rozmlouvání jistýho mládence s Kristem Pánem o věcech ? spasení potřebných. Má 26 sloh o á< řádcích a zpívá se dle VI.

13. Krásné děvčátko šlo smutně. Píseň o mladém zahradníčkovi, všem milenkám ? napomenutí vydaná. U St. Pospíšila v Chrudimi 1861. Má 38 strof pětiřádkových. Gintl M., knihár v Praze ji vydal se 6 jinými r. 1831 ve »Zbírce městských písní« ; před tím r. 1825 Rittersberk v «českých národních písních« otiskl z ní na str. 92. čtyři sloky a to se změnami.

V prvním svazku Slovanských národních písní uveřejnil Fr. L. Ge-lakovský r. 1822 mezi českými pod číslem 9. také píseň Poutnice nadepsanou, která počíná slokou : Krásné děvčátko šlo smutně, vzdychajíc plakalo. »Ach, já nešťastné stvoření! Kam mě moje zlé domnění, ach, kam mě přivedlo!«

Tato, jakož i následujících třináct strof shodují se až na nepatrné tu a tam odchylky s předními 14 slohami naší písně, kdežto ostatek její jak formou tak obsahem více méně se liší. 0 této písni Gelakovským vydané rozhovořil se Ferd. .Schulz široce ve studii své »Česká balada a romance« (v Osvětě 1877). Velmi plynný, zcela jasný a přirozený způsob vypravování, neméně než čistý, s nejvlastnější mluvou našeho lidu naskrze shodující se jazyk svědčí prý, že nikdo ze souvěkých učených a umělých básníkův českých (Rautenkranc, Vojt. Nejedlý, J. Mír. Král a j.) skladatelem jejím nebyl, nýbrž že vznikla v obecném lidu českém s utajením svého původce, tak jako všechny ostatní národní


Předchozí   Následující