písně. Ze tu máme před sebou opravdu píseň z nejmladší doby lidového básnictví českého, možno — dle Schulze — srozuměti i z toho, iaká proměna se stala v obsahu a postupu jejím, když ji přirovnáme ? originálu anglickému, nalézajícímu se ve známé sbírce Per-c y h o. Z této sbírky německý básník Bürger čerpal látku ku své balladě >Der Graurock und die Pilgerin«, kterouž Josef Rauten k rane r. 1818 převedl na jazyk český. Jakkoli překladem jeho balada tato množství slovesné krásy a poetického pelu pozbyla, putovala přece po Čechách od dědiny k dědině, jsouc zvláště mladším srdcím společnicí nejdražší. Dvě léta po Rautenkrancovi (1820) vydal jaksi z řevnivosti Vojtěch Nejedlý »Poutnici« podle anglického originálu, však nepotkal se s obmýšleným štěstím ani v literatuře ani v obecenstvu. Tu rozhodla jedině zpěvnost a vyšší dramatičnost, jimžto oběma skladba Bürgerova hověla více než sám originál anglický, a přidržev se jí, Rautenkranc i se svým nepoetickým překladem dosáhl aspoň v lidu českém rozhodného úspěchu nad přetlumočením originálu anglického rovněž nebásnickým. A tak zpívalo se po Čechách dále s Rautenkrancem: »Šlo krásné děvče ? kláštera, byl právě strašný den, když ? fortně přišlo, zvonilo, čímž vrátného ven loudilo, a ten hned přišel ven.« atd., kdežto nikdo nemohl najíti vhodného nápěvu ? slovům V. Nejedlého: »Krásná poutnice co růže potkala se s klášterníkem, s uctivostí, co jen může, rozmlouvala s velebníkem. Pověz mi, ó muži svatý, v klášteře-li hoch můj zlatý?« atd.

Opět za dvě léta vyskytla se Poutnice v písemnictví našem dvakráte : po třetí z péra kněze Josefa Mír ovita Krále, jenž ji dne 1. února 1822 v Čechoslavu Krameriusově vydal jakožto skladbu — původní (!), ač nebyla než rozředěným překladem balady Bürgerovy, a po čtvrté jakožto lidová či národní píseň v Celakovského svrchu vzpomenuté sbírce písní slovanských. A tato píseň jak v původním svém znění*), tak v odchylné poněkud podobě (Chrudimské) pěla se ještě v letech šedesátých a pěje se možná leckdes i za dnův našich.

14. Kriste můj spasiteli. Nábožná píseň k pánu Ježíši za obdržení milosti a šťastné hodinky smrti. Zpívá se známou notou. V Hoře Kutný 1803. Slok 9 sedmiřádkových.

15. Křesťanská duše rozvažuj sobě. Nábožná píseň o pře-hořkém umučení pána Ježíše Krista. Má známou notu. Píseň tato skládá se z 13 strof o 5 řádcích.

16. ? tobě, Matko, jsem s důvěrností. Nábožná píseň ? Panně Marii. Má známou notu* Má 14 sloh čtyřřádkových s refrainem: »Mocná přímluvnice naše, matičko Pána Ježíše! pros za nás hříšné, krásná panno, o nebeská královno!« Dotýká se »velké drahoty nynější, která roste všudy« a jež moří nejvíce lid chudý.

17. Loučení, loučení, jak je to těžká věc, když se musí rozloučiti a od sebe pryč odjíti s kořalkou ožralec.