Pověsti o křížích, otištěných ve dřevě.

Podle vzoru P. Sebillola v Revue des traditions populaires sbíráme v Českém Lidu pověsti a písně o křížích, nalezených ve dřevě, o jejichž původu rozmanitě se vykládalo a bájjlo, psaly se učené disser-tace atd.*)

Kříže, nalezené ve dřevě v Čechách r. 1742 a 1745, mají zvláštní důležitost historickou. Poučuje o tom knížečka, vydaná od Mons. Jaehniga, kdež se líčí osudy těchto křížů, jakož i dějiny kaple sv. Kříže, vystavěné na místě, kde kříž byl r. 1742 nalezen. Všímáme si obsahu tohoto spisku.

Za krvavých bojů o rakouské dědictví r. 1742, když vojsko královny Marie Terezie obléhalo Prahu, aby z ní vypudilo nepřátelskou posádku francouzskou, stalo se, že jistý uherský voják, rozštípav v háji u Stodůlek větev dubovou na otýpky (fachins), nalezl uvnitř na obou stranách zarostlý kříž, vražený jako černé poupě. Vyobrazení tohoto kříže spatřuje se na první stránce spisku. Je provedeno i co do rozměrů věrně ¦dle mědirytiny od Steltzla, jež nalepena jest na rubu starého obrazu v Museu království Českého. Na rytině té jest německý nápis tohoto znění: »Roku 1742 počátkem měsíce srpna byl od král. uherského vojáka nalezen v dubovém stromu kříž tohoto tvaru a délky s ukřižovaným Kristem, jehož levice je přibila a pravice vytažena. Chová se v královském uherském táboře.«**) Jelikož oblezení trvalo od konce června až do 26. pro--since 1742, tedy rytina pochází z r. 1742. Pod rytinou tou jest napsáno česky: ?Léta 1742. 5. Augusti v Motole u Prahy, kde král. vojsko cam-pirovalo, v špalku dubovim blyž jadra tento kříž v te formie nalezen byl.«

Kde tento kříž se nyní nalézá, není známo. V memoirech, jež chová uherské národní Museum v Pešti, napsal dne 25. srpna 17Ö4 hrabě Khewenhiiller (od r. 1764 kníže), jsa tehdáž nejvyšším komořím Marie Terezie, tato slova: »Rozštípená větev taío byla ihned přinesena tehdejšímu velkovévodovi (Františkovi, jenž r. 1745 zvolen za císaře), kterýž ji až doposud u sebe choval a v jehož rukou já a mnozí jiní jsme ji velmi dobře viděli a nemůžeme jinak souditi, leč že žádného klamu ani