str. 467
Šak nevím, co sme ti podělali, dyť k nám všeci chlapíci chodíja, enom tys přestál.
Ja, což byste ně podělali. Šak snad móžu íť, de chcu, pravíí Janek supurlivo.773) Byl zlý, že sa tom Hanča tak řehní.77*)
No, toť, co bys nemoh, řekla Francka, ale už nemohla kašu ani zhutnúť,775) tak jí v hubě růstla. Aj ju to zamrzeło, jak Hanča sa jí smíla.
Janek odešel nakladať réž.
Ale dyž Galétkom začaly krávy strečkovať před hovady776) a letěly tak velice, tak v jednom pajzi777) g Bečvě, tož jím jich Janek pomáhá! chytať. Francka ho opakovala, aby sa ge stračeně nenabližovál, že trče. Leč Janek, jak sa naň kráva zabočila, uskočil hybko a pichł jí prsty do nosa, tož tá hneď stála jak vydójená.
Francce sa lubiło, že Janek je tak gurášný. Ani bych to v tobě nebyla hledala, pravila.
Ja, to dyž sem býl tak ogarec, vykládá! Janek, tož sme měli takovú tŕkavú krávu,' malenu, 778) nabrala na dysi na rohy a tak mnú házala nauzvýš,779) jak kuťaberkú.780) Tož tatíček ně dał takový omygel781) a, préj, jak sa na ťa zabočí, uskoč a mýkni ju po nosi. Tož to sem sa tak naučil. A tá kráva potom chodila za mnú taják psík.
Było po žnách. Hrozné parna. Mrtvé ticho. Dyž nedy potah větérek, jak dyby fúk z-pece. Hospodáři měli už brzo všecku suchú úrodu, po-schraňovanú pod střechama. Už były pola holé, enom zde onde ešče sa jařabatíl782) oves a sustał zralýma klasama, čekaja na dožatú, ale už aj na fůrách žnicé z věncama helekaly783) před staveňama :
