Napřeď starý Matyja, tesař, ze sekyru a podtínal krov, ani ho nebyło v těch baívánoch853) viděť. A ostatní kmásali854) łaty hákama a dyž to spadło, tož vodu jednu putnu za druhú, tak sa jich cmyriło855) na těch žebříkoch jak bravenců. Aj sa jím to podařilo uleť. Od Křúpalů už oheň nešéL Na chlévě střecha ostała celá a na chalupě enom z jednej strany była okmásaná. Ešče, že tak panebožechvaiatvá. Už to było jakési vnuknutí, že sa tak s tym młacenim zaponáhlali.856) Slámu už nebude Iza skŕmiť, ale šak majú dosť sena. A stodoła Sak była ztyřeíá. Odkładali ze stavením, až budú lepší přichystaní. Člověk míní, Pámbu mjéní!

A tož jak to było. Dívčisko Galétkovo mělo najspěa jakéhosi galána na chlévě, tož ten tě tam zatrusił.m) Myslimtě čekaía, až uteče, a bojaci sa", že vydrží, zalévala napřed sama a zbudiła hospodáře, dyž už było neskoro. Ale přiznať sa nechtěla.

Co lidé vynésti, ničím nepohli, neztratila sa ani omělinka. Křupalo to pomaly vnášali zas do izby a keřísi súsedé jím pomáhali. Co vynes jeden v tom strachu, s tým měli včil štyřé zapasy, chtějaci to přere-dykať.857)

Lidé sa rozchodili, enom keřísi ostali dávat pozor u ohňa. Zde onde šúst nekerý s puténku vody, dyž zacał vyblkovat858) płamen z hromady.

Slunce vychodilo a mezi domy sa znášal kúř takový pšknavý. 859) Křupala vyšel z izby na dvůr. Teprú si vším posekaných stromků. Tož tak zvjadl, jak to uhléd. Sám jich sadil a opatroval jak oko v hlavě. Pochodil po dvoře, vrátil sa do izby. Všeci byli ustaraní. Křúpaía vzal z armárky bybliju a začal čtnúť, de sa mu otevřela. »V súžení tom, když jsi vołał, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah«.860) A potom sa modlili všeci nahlas. Pámbu dál, Pámbu vzal, budiž jméno jeho pochváleno I1)

Tož včil napřed opravjať a potom staviť. Přivezli šindel od Matyje, a Matyja pobijał střechu na chałupe. A vozili dřevo na stodolu. Měli ho dosť, ani od Janírků si nevypoščali. Janírek poščál Švirákom, lebo těm zhořél celý chlév ze vším činem. Tak-tak že statek vyvedli. Ale suchého jím neostalo. Najhorší było Galétkom. Zhořél jím chlév a střecha na chalupě. Tož chalupu přikryli odkorkamasel) a tak v tom bývali, než postavíja. A šak był aj strach v tom bývať — stěny z vepřovice, a dyž sa hasiło, zamokły, tož sa hrubě glundafy.86*) Enom stodola jím ostala, tá byla na zahrado mezi stromem, tož ten ju ochránil. Ale juhanůvky,863) co pod němá bývaly besedy, były hrubě osmahlé. Šak včil přestaly besedy u Galétků aj u Křúpalů ; veť było ešče aj v poli co dělať aj staviť sa niuseło. Tož chtějaci sa obéíť, hampasovali864) sa od božího rána, až vyšřa večernica, a potom už byli rádi, dyž sa dostali na spisko, ani nevěděli, de jím hlava stojí.