33. Po vykonání těch slov zase se složily, deset dní tancovaly, jíž odpočinuly; nohy, palce ze spod noh odduté jsou měly, již víc žádného slova s žádným nepromluvily.

34. Jejich pak rodičové to vysvědčovali, že jsou jich v žádném tanci nikdy nevídali. Tak svůj život skonaly s velikou žalostí; Bůh rač přijíti duše jejich do radosti.

35. My pak vidouc trestání a hněv Pána Boha, od hříchův pokání než ? nám žalost mnohá přijde pro nepobožnost, zlých dětí nádhernost, žádejme v tom Pána Boha, ať nám dá svou radost.

36. V nebi korunu věčnou, jakž zaslíbit ráčil, kdož by přestanouc hříchů ? němu se obrátil. O račiž to učiniti, všemohoucí Pane, ať tvého království se nám všechněm dostane. Amen.

Vytištěno nejprve v německé řeči ve Vratislavi a nyní v Holomouci.

(Hostín.)

Srovn. Suš. p. 473; Suš. p. 789, str. 631.