18. Tu jim zbránili chtěli, tancovat nedali ; ona každá obzvláštně předce tancovaly deset dní deset nocí vždy bez ustání, jich jsou nechat museli v tom Božím trestání.

-19. V tom tanci divné věci jsou provozovaly, z podolků z těch svých šatů plundry jsou dělaly, na svých hlavách strojily z vlasů rohy divné, jakž se nyní potvoří panny vše rozdílně.

20. Svých úst ukřivujíce, boky podpíraly, předivně vykračujíc divně se spínaly, obojku natahujíc hubu nadýmaly, předivně též mluvíce rukama pleskaly.

¦ 21. Rozličným též foukáním divně se sápaly, jakž nyní děti činí, jsou ukazovaly ; nic nejedly, nepily. Za deset dnův, nocí potom tance přestaly, mluvily ty řeči:

22. Běda, běda zlým dětem všem pyšným, nadutým, těm pak, jenž se potvoří, v oděvu mrzutým; jsouce Boží stvoření potvorně se mění, ďábel jim to vymýšlí, vede ? zatracení.

¦ 23- Jakož ty vypověděly, starší Saloména na zemi rychle klesla na holé kolena, všech jest lidí prosila, jenž přítomni byli, aby od zlostné pýchy všickni odstoupili.

24. Neb množství lidu u nich přespolního bylo i stavu rytířského mnoho ? nim jezdilo, slyšíc, že ve dne v noci v nemoci tancují a lidem hrozné věci, divné oznamují.

25. Neb z města Vratislavě mnozí tam jezdili, jestli by pravda byla, aby to spatřili; když je napomínali, aby již přestaly, neb co s tím tancem míní, by jim zprávu daly.

26- Ony pak velkým hlasem křičeti počaly, aby jich zanechali a jim pokoj dali, že to vykonat musí, což před sebe vzaly, aby matky své dítky pro pejchu trestaly.

27. A příklad aby vzali, že se mnohým v tanci nestejská tancovati panně neb mládenci, ale v kostele, v chrámě, kdež se služby Boží od věrných správců, dějí, stejští sobě mnozí.

28. Hodinu poklečeti, Bohu se modliti, mnozí sem tam po lidech přišla, budou pohlížeti, kdo jak svou pýchu nese, hned to zvelebuje, jestli vidí nový kroj, o. něj usiluje. .

29. Když to vypověděly, v tom jedna osoba ? spatření též k nim přišla v divném rouchu byla, nádherně přistrojena, drahé šaty měla, v nich- pyšně vykračujíc, spatřiti je shtěla.

30. Ony hned žalostivě plakati počaly ? ? ní jsou tyto řeči takto promlouvaly: nepřestane-li pejchy a tohoto strojení, že ji Pán Bôh uvrže v věčné zatracení.

31. A dopustí v krátkých dnech na otce i matku velikú žalost, bídu, na zdraví a statku, kteréž snášeti musí v protivenství pro nádhernost pejchy zlé, těžké zlořečenství.

32. A řka, co jest velký hřích nosit na svém těle čechlík, rukávce, fěrtoch, šaty oškrobené ; Bůh dopouští velký hlad, nedostatek všeho, když nechceme přestati pýchy ďábla zlého.