3. Rovně tak ukazoval nad Jerusalemem, též Sodomou Gomorou, nad městem Ninivem ; chtěli na nic dbáti, až přišli k skazení, my též na nic nedbáme — padnem okamžení.

4. Také nám teď nedávno Pán Bůh na obloze ukázat všechněm ráčil široce a dlouze divných sloupů krvavých spolu potýkám, až hrozno patřit bylo — divné fochrování.

5. Jistá o tom zpráva jest, že mnozí viděli v těch sloupích kopí, meče ; rychle zas zmizely, co by postavníky máry řadem dlouze stály, tak sloupy proti sobě divně se stýkaly.

6. Tu noc se narodilo dítě velmi hrozné nedaleko Opoli ve Lhotě řečené u Martina Pohorského, zármutku těžkého, lekl se velmi těžce z plodu tak hrozného.

7. Dvě hlavy hrozné mělo podle sebe srostlé, dvoje ústa, v nich zuby jako jehly ostré, dvě tváře a čtyři oči hrozně velmi divné, na hlavě maso srostlé, jsouce nápodobné.

8. Co by kohoutí hřeben, jakž nynější panny nosí velké drdoly pentlemi svázané, čímž též i mnohé ženy divně se potvoří, chtíce býti pěknější než je Pán Bůh stvoří.

9. Drahý nezdárný porod stal se též v Glivicích, dvé spolu dělí srostlých se objímajících — jedno živé druhé umrtveno bylo; to živé i s tím mrtvým v hrob jesti vloženo.

10. Chtějte málo slyšeti, co se více stalo den svatého Ambrože v pravdě vykonalo teď na pomezí Slezském. Jedna slavná paní rouchy, obojky divně sušila s pannami.

11. A když je oškrobily, mandlujíc hladily, Pán Bůh hněv svůj ukázal zuřivě v tu chvíli ; v okamžení veliké povětří se stalo, rouchy, tacle, obojky, vše napořád bralo.

12. Velmi vysoko neslo a divně zmítalo to povětří předivně nimi íochrovalo. Rouchy i ty obojky lidé nacházeli mnohé jsouc potrhané, oo staré zetleli.

13. Co se při tom víc našlo, tají se v tejnosti, my pak znajíc velký hněv od Bož.ské milosti, zázraky hněvu Páně v své paměti mějme, z hříchů činit pokání víc neodkládejnfe.

14. A vezměme teď příklad, co se více stalo, skrze hněv Pána Boha jistě vykonalo ve vsi jedné německé. jménem Gellendorfu na Slezsku u Prousnice blízko Trachenburku.

15. Dvě děvečky pobožné do nemoci upadly, Bohem jsouce navštíveny, málo zdravím vládly; jedna .v letech šestnácti, Jíry Faltenhouze, a druhá jsouc v čtrnácti nevstávaly z lože.

16. Za některý den těžce náramně stonaly, v osmý den své nemoci tancovat počaly, zmítajíc se divně s sebou tak se převracely, čehož prve jak živy nikdy nečinily. . -

17. Potom jim dopustili jedné ? druhé jíti, chtíce od nich spatřiti, co budou činiti; hned spolu tancovaly, divně se zmítaly, pot se na nich vyrážel, hlav ukřivovaly.