Dědické právo selského lidu na Litomyšlsku v letech 1360—1648.

Litomyšlsko řídilo se právem saským.1) V právu nebylo mezi městem a vesnicemi žádného rozdílu.2) Pouze konšelský sond v Litomyšli byl soudem odvolacím. Selský statek tvořil dvůr (curia v 15. st., sídlo v 16. st), pole, louka a haf: vše ostatní bylo majetkem pána, zejména les.3) Statek držel sedlák buď dočasně 4) nebo věčně za určitou smluvenou roční rentu, půlletně splatnou a úrokem zvanou. V 15. století se dočasné držení »na život* již více nevyskytuje. Věčně držený statek byl buď dědičný nebo vlastní, koupený, a dle toho řídilo se právo dědické do roku 1490 (v praksi všeobecně až do r. 1547). Dědicem statku byl pouze neoddělený potomek nebo blízký příbuzný zůstavitelův, jako na statcích svobodných, jak o nich dokázal Kalousek ve spise »O staročeském právě dědickém (str. 188).

S dědičným statkem nemohl držitel nakládati volně, nýbrž jen se svolením dědicův. Z množství zápisů dokazujících v Liber inscript.