str. 2
ab a. 1402 vybírám obyčejnou formuli zápisní: »A tak táž paní Dorota i s Mandou dcerou svou odřekly jsou se toho lánu pole (který otec držilel prodává) s svými budoucími a potomnými na věky.« 5) Nebo: »Michalec z Újezda vyznal jest, že prodal jest dvůr, nic sobě nepozastavuje ani svým ani budoucím ... a také k tomu dvoru předání dali jsou vůli Jakub z Třemošného, strýc Miehalcův, a Barbora sestra Jakubova i její budoucí...«6) Dědičný statek dědili dědicové rovným dílem bez rozdílu pohlaví, při čemž matka vdova měla týž díl a obyčejně byly dědici jen matka s dětmi.7) Při tom však movitý statek, a to hlavně peníze, byl odkazatelný. Roku 1358 8) směla kapitola přijímati jen hotové peníze odkázané od lidí biskupu poddaných. Roku 1378 listina č. st. 15 ustanovuje, že biskup nemá bránili odkazům kapitole a kostelu, a to ani polí zákupných, ale kapitola smí prodati takové pole zákupné jen sedlákům. Byla to dle prakse dřívější i pozdější ovšem pole statku vlastního a ne dědičného; dílčí listina od roku 1398 dopouští zase jen hotové peníze přijímati.9)
Dědičný statek, když nebylo dědiců (neoddělených dětí nebo příbuzných), připadal jako o d ú m r ť na pána, který na svém statku osoboval si táž práva ke statkům zákupným, jako král ke svobodným. Roku 1412 vydal biskup Jan list na osvobození nápadů po všech v biskupství litomyšlském,10) a rovněž asi kapitola týmž časem, ač zápis chybí ; prakse však mezi vesnicemi biskupskými a kapitolními nečiní rozdílu. V čem záleželo to osvobození, listina nevypisuje, ale zápisy ukazují, že takový dříve odumřelý statek, když nebylo neoddělených příbuzných, mohli nyní děditi příbuzní oddělení. Teprve když ani těch nebylo, připadl statek pánu,11) který jej znovu prodával.
Forma, kterou takového statku odúmrtního nejbližší příbuzní nabývali, byla: předně vydržení či dědičná léta v právu staročeském známá. Statek bylo nutno dáti po tři pořád běžné soudy v té vsi, kde ležel, provolati, a teprve na čtvrtém zahájeném soudě byl nově dědičně odhádán a do knih zapsán.12) První takový zápis jako výsledek odpuštění
5) Č. 15 str. 215 k roku 1441.
6) Č. 15 str. 220 k roku 1412. Důkaz o nedílu Č. Lid IX. str. 248 sq. můj článek.
7) V knize Liber inscript. ab a. 1402 číslo 15 všude, kde podobný případ se zapisuje.
8) Jelínek I. str. 156.
9) Jelínek I." str. 223.
10) Archaeologiciíé Památky X. str. 359. Že týkalo se jen dědičných statků, vidno ze zápisů všeobecné, kdy role nazývá se hereditas : „quoniam here-ditatem suam in vicin. heredit. Henliconis sitam," č. 15 str. 44 a zápisů: „Tomáš z Němčíc zapisuje na své vlastní dědině " A dědinou nazývá se v 15. stol. pole napořád.
11) Souhlasně dle práva saského. Extrakt z práv saských z r. 1571 či. 32 : Kdo by dědiců po sobě neměl, nebo tito do dae roka se nehlásili, tehdy takový statek připadá pánu. Pozdější rozšíření práva je\í se v tom, že dědictví promlčí se teprve po 30 letech při nepřítomných.
12) Ibid.
