str. 3
odúmrti zapsán je v knize č. 15 na str. 129 k roku 1418 ve Strakově. »Ustán po tři soudy v Újezdě, že mohl s tím činiti jako jiný dědic*13)
Druhý způsob, jakým se odúmrť propouštěla, bylo dovolení, že příbuzní oddělení mohli uzavírati spolek. Také spolek uzavíral se před zahájeným soudem obce, v níž majetek společný ležel, a musil zapisovati se do knih, neboť jinak neměl právní platnosti.u)
Třeli podoba propuštěné odúmrti jeví se jako postup, darování za živa. I to musilo se státi v zahájeném soudě a vkladem do knih.15) V druhé polovici 15. stol. stačil ke všem těm aktům již soud obyčejný, jen vydržení až do konce 15. stol. před soudem zahájeným bylo projednáváno. Přecházel tedy dědičný nemovitý selský statek po celé patnácté století až do r. 1490 na dědice nekšaftován.
Ovšem v 15. století stávalo se dosti zhusta, že syn se oddělil, dcera vdala a tím před smrtí otce z rodiny vystoupli. V tom případě obdržel syn díl svůj od otce, a nepíše se, že ten díl byl nebo musil býti stejný. Byl tedy tak asi přibližný a závisela velikost jeho na vůli otcově.16) Poněvadž po oddílu synovu za života synova nenásleduje nikde zápis role toho syna, což při rozdílu po smrti otce je vždy, jest jisto, že oddíl dával se synovi vždy na penězích nebo vjiném movitém statku. Také dceři za života bratří, a vůbec řečeno: nikdy ženské, bylo li mužských, díly své nedostávaly v nemovitostech, nýbrž vždy jen ve věcech movitých, v penězích, dobytku a jiném. A také statek zděděný ani při rozdílu nebýval trhán, ale obyčejně zůstával jednomu a to nejstaršímu z bratří.17) Za své pak peníze nově koupený statek ovšem také byl zapisován kupci, ale obyčejně již ženě a budoucím, ale někde přece zápis takový chybí a takový statek mohl kšaftovati, jak mluví výše zmíněná listina č. st. 15 k roku 1378, ale k 15. století chybí vůbec dokladů a byl asi případ takový, ač možný, velmi řídký.
Výměnku století 15. na Litomyšlsku neznalo. Otec hospodařil až do smrti, a pokud otec žil, zůstávala rodina aspoň ideálně v nedílu, totiž nedělila se úředně na právě, ač spolu nebydlila. Matka vdova měla svůj díl stejný, jako jiné dítě, a k tomu obdržela zpět výpravu.18) Nevdané dcery zůstávaly při statku v nedílu. Nebyly-li všechny děti dospělé, zůstával statek v nedílu, a hospodářem byl nejstarší dospělý syn a hospodyní matka, pokud se nevdala, a rozhodujícím činitelem byl tu vůbec
13) Číslo 15 str. 192, str. 209.
14) Zápis spolku tchána s nevěstou v Litrbaších ve knize č. 15 str. 212.
15) Příklad č. 15 str. 199.
16) C. 15 str. 188 k roku 1438. OddM zapsáno v knize č. 15 mnoho. 17) „Tábor, rychtář z Pohory a dva konšelé vyznali, že Jan Buben z Pohory zaplatil ten lán role tu na Pohoře, na kterémž sedí, a odbyl napřed Barbory macechy i bratří svých a to sobě vysvobodil a očistil odevšad." Č. 15 str. 392 k roku 1473. Mimo jiné příklady i v č. 16 str. 234, kdy v Cere-kvici 3 synové a 4 dcery odevzdali všechen statek na soude nejstaršímu bratru mocně a dědičně.
18) C. 15 str. 182 k roku 1446, kde grunt matky po zemřelé dceři spadl na otce a s otce na svnv. zcela dle saskéhn nráva. ÍF/srtrakt či. 9.1
