Odkaz Julia Zeyera, v Museu Náprstkově.

Podává Renata Tyršova.

V starém domě »u Halánků«, v »teplém, milém, útulném lidském hnízdečku«, jak sám ho označil, vzpomínaje krásných chvil, kterých tam prožil, — přátelské ruce urovnaly odkaz, který Julius Zeyer určil Museu Náprstkovu. Zdá se mi, že nebude od místa o odkazu tomto též v »Českém Lidu« se zmíniti, nejen proto, že jím bylo obohaceno museum, kteréž chová sbírky pro český národopis zvlášlě významné.*)

Julius Zeyer náležel k těm, kteří první u nás sbírali též výrobky lidového umění a v jeho odkazu valná část dekoračních předmětů je dílem naivní tvořivosti lidu slovanského. Sbíral v Cechách a na Slovensku, v Itálii, na Krymu, v Španělsku, v Bretagni, kupoval na trzích ruských, v bazarech Orientu i u vetešníků pařížských, sbíral a vybíral arciť ze stanoviska zcela osobitého a o všem, co vybíral, bylo jisto, že je to, ne-li opravdově cenné, tož jistě zvláštní a jistě umělecky zajímavé.

Kdož sbírají a vybírají, aby získané do museí neb soukromých sbírek národopisných zařadili, dívají se na předměty své sběratelské éin-nosti pravidlem jako na dokumenty, jimiž jednotlivé stránky a fáze lidového bytu se označují a znázorňují a v nichž umělecké nadšení lidu rázovitým způsobem se projevuje, aneb na ně pohlížejí jako na vzory či, přesněji řečeno, jako na základní články, z nichž lze dále a výše vyvíjeti umění dekorativní v duchu národní tradice.

Ne tak Zeyer. Folkloristická bádání ho byla v/.dálena a našim snahám po obrození lidového umění nenesl vstříc zvláštních sympatií — co nemělo patinu odlehlosti dobové neb prostorné, jen výjimkou ho vábilo. Jako Zeyer sbíral jen podle své individuální záliby, tak individualným způsobem ze svého majetku po cestách nastřádaného se těšil. Jeho byt byl dokonalým obrazem jeho osobitého vkusu a jeho aesthetického creda. Poesii tvaru, výzdoby, barvy, kterou tak subtilně uměl vyciťovati, dovedl vtěliti i do souboru všech jednotlivostí o sobě tak různorodých, z kterých rafinovanou harmonii svého domova složil.