Přátelskému důmyslu těch, kdož přestěhování a urovnání odkazu Zeyrova do paňmaminčina pokoje »u HalánkčU se podjali,*) podařilo se, pokud obmezené místo dovolovalo, odkazu tomu zachovat zvláštní ráz, který s původním uspořádáním v bytě se shoduje.

Když se předměty stěhovaly do domu Náprstkova, byla příležitost jednotlivostem, z nichž odkaz se skládá, pozornost věnovati. Dokud celek Zeyrovým vkusem sbásněný byl nedotčen, nepovšiml si nikdo tak snadno jednotlivých jeho součástek. Podotkla jsem již, odkud všude Zeyer je snesl Slovenské koutní plachty výřezy zdobené byly použity jako záslony u oken jeho pracovny, tatarské rukodílné koberce prostřeny na divanech, pod ikonami stříbrem a zlatem se lesknoucími v koutě komnaty ruské ručníky tvořily dekoraci stěny, konce jihomoravských šatek zdobily opěradla židlí, na římsách a skříních rozestavené slovácké džbánky a mísy, selské talíře z Bretagne, kovové nádobí z východních oblastí Ruska, malované české sklo a jiné a jiné předměty, též uměleckého průmyslu slohového, český nábytek malovaný i vykládaný, tatarské výšivky a hedvábné tkaniny perské na polštářích, draperie z vyšívaného hedvábí žapon-ského a zase kusy našich výšivek sem tam rozházené, perletí vykládané stoličky z Krymu, hrubá slovácká kropenka majouková u dvéří — jen namátkou uvádím, co v paměti mi utkvělo.

Zeyer daroval Museu Náprstkovu již před časem sbírku bretonskó a jiné selské majoliky z Francie, nyní v druhém patře nové budovy ve zvláštní skříni umístěné. Pamatuji se, že sbíral tyto výrobky lidové před dvanácti či třinácti roky. Ukazoval nám, malému kroužku krajanů právě v Paříži přítomných, co z cesty po venkově francouzském si přivezl, ve svém malém pokojíku v naší tiché pensi v Rue de la Grande Ghaumiěre. Co v dílech prosté tvořivosti selského lidu ho vábilo, byla naivnost invence a ona primitivnost v technice a dekoraci, která pro rafinovaně vybroušený vkus má tak zvláštní přitažlivost.

Odkazem Zeyerovým přešlo v majetek Musea Náprstkova mnoho předmětů již o sobě zajímavých a vzácných, které spadají v rámec bohatých národopisných sbírek jeho. Avšak tím, že ráz harmonického seskupení, kterého mu dodal, kdo je snesl z krajů od sebe tak vzdálených, v domě Náprstkově celku tomu v podstatných rysech bude zachován, bude zachováno hledisko, s kterého byly vybírány a srovnány. Tak odkaz Zeyerův, jsa obrazem vzácné individuality, bude též pro ty, kdož národopisným badáním se obírají, míti svoji zajímavost, právě pro jednostranné sice, avšak skrz na skrze osobní stanovisko, z kterého český poeta chápal primitivní a naivní uměleckou koncepci lidu, v které bezprostřední výraz národního ducha je vtělen.