Paběrky z archivů domácích i cizích.

Prostředek, jak pomoci hospodě k hostům, který se však nevalně osvědčil, zaznamenán jest v »Rejstrech lotrovských« panství Pardubického. Dle nich vypověděla dne 5. května 1568 »Anna Kobylka jsouc puštěna na dvorec« při výslechu takto:

»Když sem teď u Markyty Rejsky za chůvu byla a ona vína vy-bejvati nemohla a hostí nemívala a ona sobě proto stejskala a naříkala, a nějaká žena přijdouc do domu jejího s uzlíkem kázala sobě půlku vína dáti. Nevím, odkud jest byla. A když jest to uslyšela, že hostí nemívá a vína proto vybejvati nemůž, i řekla ta jistá žena k ní Markytě Rejsce přede, mnou: Však to můžte sobě snadno napraviti. Vemte jen kost člověčí a stlučte ji; namočte ji a ten dům tou vodou pokropte. A tak ten dům zase napravíte. A já sem asi v půldruhý neděli s povolením paní svý na pole proti šibenici šla s Václavem synem jejím a vzala sem kost jednu a přinesši ji domů tu sem stloukla a nalila sem na ni vody horký vzavši z hrnce v světnici. A potom sem tím dům kropila všude i v síni. Ale nic se tím nenapravilo. A také za tou příčinou se toho ode mne ani ode paní mé nestalo, abychom tím komu škoditi měli, než aby se ten dům, jak nahoře psáno, napravil. A více nic nevím.«

»Zdání. Snáší se: Když tento Vávra (týž zabil pachole Václava Suchého z Pardubic) zamučen bude, aby Anna tato povolána do světnice byla a na ni strach aby puštěn byl, zdali by oznámila, odkud jest byla ta žena, která jí o těch kostech naučení dala.«

»Pro větší toho paměť a památku, že tento les farskej od roku 1751 až v r. 1795 dne 9. Junii znovu obmezený byl, držel polehnutí Ferdinand Typpelt, ten čas polesný bělohradský, který polehnutí jemu dával Wentzl Jan Studnička, ten čas director v Bělohrade. Též držel polehnutí Frantz Kužel, ten čas kancelářský, kterej to obmezování psal, a od slova k slovu přepsal a všem třem stranám do rukou odevzdal, též taky držel polehnutí Václav Blažek, ten čas hajný v tom revíru, aby sobě to obmezování pamatoval, jak jeho starej otec, kterej nížepsaným všecky meze ukazoval,*) kdyby dnes neb zejtra zapotřeby bylo, by budoucím pánům potomkům věrně ukázal, i taky kdyby toho potřeba bylo, s přísahou potvrditi mohl, i tak jest to obmezování dokonáno a svůj konec vzalo.«

Jiný výpisek: »Na kterým námezníku dostal polehního Prokop Wagner, bratr myslivce lukaveckého, pro památku, by sobě pamatoval, kdyby dnes neb zejtra v tom revíru myslivcem býti měl, kde první začátek byl, a mezník se postavil s panským a farským lesem bělohradským.«