dnes přišel, musel by ostať, netak známý. Třeba to nebude také, jak si zvykJý, ale najesť sa móžeš do boha. Nedáme ti hlady mříť.

Tož u vás, kmotřenko, néni taják desi, zpomát Jevják, co si kmo-cháček pozval kmocháčka na hody a nedáí mu nic jesf. No, toho to mr-zeio, ale byio ho hanba, zháňať sa po něčem. Dyž odchodil, v břuše mu škvřkalo, a tož praví: Přiďte k nám kmocháčku také na hody, budete-ji mocť. Milý kmocháček sa vypravil s kmotřenku aj z děťma. Přídě ge kmo-cháčkom — dveři zadělané.67) Búřili, tož kmocháček sa ohlásil (ale šak dobře věděl, do to je:) Préj, do je to venku? — Tanu, my, kmocháčku, dyť ste nás pozvali na hody! — Ja, šak sem vám pravil, abyste přišli, budete-ji mocť.

Ja, šak sa praví: Néni ten přítel, do ťa na hody pozve, ale do ti v bídě pomože, zpomjél Mígala.

Nebylo ináč, Janek musel ostať. Bylo už na svatvečér, slunečko spú-sčato vlasy, dyž šli k muzidze.

Tanečníků a tanečnic plné kolo, u šentyša 68) havalda 69) chlapů, každý z masem v ruce, v zástolú šest muzigantů bezoblečených s cimbálem, klarynétlem, trumpétrú, dvojíma huslama a basem. Starý Blažek brnkal na cimbál:

A Mídek uřezovál na bas: »V zemi ďúra, v zemi ďúra«, až okna drněly.70) Tůmavy71) prachu sa válaly až pode tlem, třeba zem polévali a okna byly otevřité.

O tom, jak byla nejsvětější Trojice zobrazována skupinou tří hlav u Slovanů, v památkách staročeských i novějších podali zprávy a vyobrazení příslušná Dr. Č. Zíbrt (Věstník Král. České Spol. Nauk, 1894-, č. VII.), Dr. J. Kalousek (Český Lid IV. 50), zejména pak v zajímavé studii prof. Jan Soukup (Český Lid VII. Str. 94 — 103). Laskavostí pana Dra. K. Hostaše z Klatov uveřejňuje Český Lid další příspěvek, vyobrazení téhož druhu na olejovém obrazu nejsv. Trojice v kapli zámecké v Novém Češtině u Klatov. Pokud se týče výkladu a významu tohoto zobrazování, odkazujeme k uvedeným článkům.