str. 49
Ale dobré sú, tetičko, přichvalováf Janek. Néni jím hany. Dybyjicb enom bylo.
Notož enom jez, dyž ti šmakujú, pobízala mynárka mžurkňaci na mladú, aby zas podaJa. Tvarožuáka si's ešče nevzáí. Dívka přinesla jakúsi čmrňu.57) Mynář naléi do kalíška a ohledal sa, do je starší. A co, pravíí, sak my sme už pili, a pocestní majú všade předek. Spláknúť ten tvaroh, častovat Křúpalu.
Podruhéj zas častoval Mígalu napřeď, aby ho neupchnúí,58) a Křú-palovi podái nájposledy druhý kalíšek.
Janek sa vymíúvái, že není zvyklý.
Ja, ja. Nepůjdeš přeca o jednej noze. De bys to došel? Veť to je enom taká robská, síabučká — čirá vodička.
A tož dyť voda že je násilnější — tá aj mosty bere, smíl sa Jevják. Já včiléj to napravjajú dohoví čím a nic potem. Aj lulek59) do ní dávajú. Dyť Jura Švagerů sa ho nanosí Židovi. Tož jak by to nemělo člověka zpantať 60) potom, taková otrava. Tedová ešče byla inačí: »Dyž stará Bíažčena po světě chodila a bečicu z goralku na zádoeh nosila.« 61) Más jí hodným chlapem uderýi o zem. Ale dyž sa na druhý deň napíí vody, tož nebyío nic, a po téjto chodíja chlapi jak zešálené62) ovce.
Při třetím kalíšku pravil mynář, že randlík má tři nohy a stoj í dobře, při štvrtém, že vůz má štyry ko!a a jede, leč na pátý sa už Janek nedál nabaťkať.63) Stanul, že půjde dóm.
No, to šak by byto, dometala64) mu mynářka, byť na hodoch a ne-tančiť. Ani bys těch našich neproved? Podívaj sa, jak už předrábjajú65) jak kozlacka.
Janek blusknúl po mladých. Starší hleděla do země a žuehlaia 66) v ruce vyšívaný šáteček, mladší sa skovávala maměnce za záda. No, no, nebyď hlúpá! hřešila jí mynářka. Janek sa začal vymlúvať, že ani doma nic neřek. A tož dyť snad! víja, žes šél sem a že sú u nás hody. Přeca doma choduváš k muzigám.
Tanu, choduvám. Ale já musím ít na večeru dóm, aby sa naši nestarali, lešti sa ně něco nestalo.
Ja, ja ! Tam ho hnali, kady on šél.12) Šak oni sa bez vás navečeřajú. Pro jednoho »ojáka dycky vojna bude. A malučký už nejste, abyste sa ztratil. Tož co by sa starali, přidal Machala.
A zas Machalena naň : A zesť šak ti máme co dať, panebožechvaíatvá. To by bylo krásné, abysme si pustili hosta v hody. Dyť krajánek dyby
57) opovržlivě o slabé „robské" kořalce. 58) t. neurazil. 59) obecaě: rulík zlomocný. Někde činí se však rozdíl lulek — lilek, lulík = rulík. 60) zplésti. 61) Popěvek. Soudky, v nichž se pašovala samožitná či „šám" nebo „rakyja" (kořalka z hroznových výtlačků) z Uher na Moravu, měly podobu škopku, aby se mohly dobře na zádech nositi. 62) vrtohlavé. 63) navésti. 64) domlouvala. 65) přestupují nohama 66) muchlala.
