str. 48
Zlézli. Izbenýra oknem nakúkaíy tři, štyry hlavy.
Mynářka stála ve dveřoch a přes rameno jí nasýsla44) eéra na neznámého měščáka, ale hned' sa zas skovala za maměnku.
Vešli do izby. Byli tam krom domácích Machalovi přespolní kmo-cháčci45) Jevjáci a Mígalé. Měli obsednutý veliký stůi v rohu u okna a ešče po stoličkách seděli u ložnic, co na nich byío nastíaných peřin až brzo do tla. Tanu a co by ne? Ve mlýně bylo pernactva plný dvůr, a měli dvě céry, tož to byio pro koho chystat Jozef, dyž chodil do školy, dycky nosit panu rechtorovi nájvěc brk46) na péra.
A tož čí je to chfapík? ptaía sa mynářka syna.
No, číž by býi — Křúpalů od narození, smíl sa jí synek.
Tož ty si Křúpaíů — mhmm ! Hleďte vy sa, a já ťa neznám. Dyť kupúváme dycky od vaší maměnky sukno ; od iného neberem.
Ja, my sa s tatíčkem moc kole štontu47) neotáčáme.
A tož si vem našeho vdolka,48) pobízala mynářka.
Janek sa vymlúvál, ale vzal si pro mravu.49)
Aj vlnu sme vám dysi prodali, zpomínál si mynář. Ale už je to kolej roků. Máme zas ale tři žochy50) na hůře, řekněte tatíčkovi, bude-ji chtěť, nech sa na ňu přídě podívať
Jak zedl Janek vdoíék, drcla51) Machalena céru, aby mu podala.
Ale ten sa bránil, že už nebude.
Sná bys jí to neudělal, aby jí ten její potom vypověděl, na mu hříšnú.52)
Kerého nemám, přiřekla míadá a začervenala sa taják malina.
Vem si zelníka;53) ze želé sa dobře uši držíja, pobízala mynářka.
Di, di, domětái jí mynář, dyť on by si už nedál za uši vykudliť.54) To sa praví maiým děťom.
Tanu ale, vet to aj neodzíbnú55) a neodpadnu, smíla sa Machalena. Janek si zas vzal.
Já vím, praviía mynářka, ty si zvyklý na pěknější v městě. A ešče sa ně cosi nepodařily, nechtělo ně těsto pořád' kysť.
No, já dycky pravím, smíl sa mynář, o hodoch je dobře, ale před hody aby sa chíapi vystěhovali do chrasti. Všecky klučky od těsta za-pízdřené56) a samý křik, a dyž to napeču ty roby, tož si to ešče samy pohaňajú.
44) Nabýsať — vystrkovati zvědavě a plaše hlavu. Zhrub, sysýcnúť. 45) Kmotr dem. kmocháček, kmotra dem. kmotřenka. 46) Brko = brk. 47) boudy. 48) Vdořek — ioláč. Názvu koláč užívá se jen o koláči nevěstině. Pak ve frázi „ide s koláčem", když děvečka opouští službu. „Žatobný koíáček" přezdívá se školákům, kteří rádi žalují. „Pane rechtor, mucha na mňa sedía," posmívají se takovým spolužáci. 49) t. jak velí mrav. 50) Žoch — žok. jméno vlastní: Žoch. 51) Dfcnúť zhrub, drbácnúť dem. drcnúť — uhoditi, šťouchnouti. 52) Namuhříšnú užívá se sceleně jako citoslovce, jinak jest mú dlouhé. 53) Koláč nadívaný nebo pomazaný zelím : Podobně: trnčák, hruščák, tvarožňák. 54) vytahati. 55) neumrznou. Na umrzlé uši nebo nos přikládá se studené zelí. 56) Zapízdřený — umazaný něčím mazlavým.