Moravská hra o sv. Dorotě ze Žďára.

Osoby: Král Africius, Teofil, Dorota, anděl, dva kati, dra čerti.

Teofil: Hira, hira! poslechněte život sv. Doroty, jak ve víře stála, pro Krista trpěla

Africius: Doufile, Douflle! Jdi k Dorotě panně, ať jde do mého stánku, že chci s ní mít svatou schránku.

Teofil: Aj, Doroto vyvýšená, velkému stavu zrozená! Král Africius mně poslal k tobě, abys šla do jeho stánku, že chce mít s tebou svatou schránku.

Dorota: Ach Bože, co se na mně valí, poznávám pro Tvou čest. Protivenstvím nechci se Ti protivěti, Tobě chci se poddati.

A í r i c i u s : Aj Doroto, Doroto, krásné stvoření, toto jest mé mínění: mou chotí býti, Krista zapříti, aneb zítra zlou smrlí zemříli.

Dorota: Králi, já jsem sobě umínila Pána Křísla chotí býti a jemu věrně sloužiti.

Africius : Rychle sem, katové, přistupte a Djrotu do žaláře vemte, tam ji trapte a mučte, kterej nejvíce umíte a můžete.

Kati: Rádi se ti zachováme, milostivý pane! (Mači Dorotu.)

Starší kat: Pohleď, bratře milý, co se s tou osobou děje! Čím ji víc mučíme a trýzníme, tím je krásnější, to vidíme, jakoby olejem, řečeným balšámem, po celém těle pomazána byla. Počkej, bratře milý, oznámím to králi. (Ke králi:) Slavný králi, jsme zděšeni, co se s tou osobou děje!' Čím ji víc mučíme a trýzníme, tím je krásnější a milostnější, a zdá se, jakoby olejem, řečeným balšámem, po celém těle pomazána byla.

Král: Přiveďte mi ji hned bez meškání, ať patřím na ni. Bude-li chtíti k naší víře přistoupiti, chci ji za manželku vzíti.

Kat: Rádi se ti zachováme, milostivý pane!

Král : Doroto, Doroto, překrásné stvoření! Hleď se jen rozmysliti a mně více nehněvati. Mou chotí můžeš býti, ale Krista zapříti. Vol si co chceš, a to hned!