ozdob atd. k podobným pracím, obrátiž se na p. Lišku v Jičíně. Měl by to za pečlivé studium ornamentu lidového odměnu, kdyby alespoň částečně ujala se u naší české intelligence myšlénka příbytky vyzdobiti si českým svérázným způsobem, vhodné upraveným, neméně sličným a vkusným, než výzdoba cizí, podle lecjakých vzorů pořízená.

Poslední útočiště bývalého nádherného kroje hanáckého jest město Tovačov — bez odporu přičiněním slečny Xav. Běhalkové! Ta s láskou vášnivou hledí zachovati nejen zbytky krojové, celé obleky, ale dovede nadchnouti i své okolí pro ^starou slávu hanáckou a tím odchovala generaci, která v bývalém kroji nejen choditi, ale i staré hanácké tance tančiti dovede.

A kdykoliv vídám tovačovské Hanáctvo, vždy zdá se mi, že typ hanácký nemůže rázovitě vyniknouti leda v hanáckém úboru — i ženský i mužský typ ! Zvláště ženský se stává nápadným v šátcích »lipských« na záušnice vázaných, se širokými varhánkovanými obojky kolem krku, v nichž »bývala hlava jak v zahrádce« ! Fotografie naše podává dva typy přímo z Tovačova a jeden (na pravé straně) z Hrubčic. Zároveň ukazuje trojí druh rukávec na Tovačovsku nošených, prvý se žlutými krajkami, druhý s obojkem »kátrovým«, t. j. bílou nití vyšitým a prolamovaným, třetí s obojkem a »taclema« červeně vyšitýma. Vyobrazení na str. 57.

Člověk s radostí zahledí se na ty dívčí zjevy a diví se, proč Ha-načky tak lehce zaměnily svěčný oblek hanácký za oděv internacionálně venkovský, často velmi nevkusný.

Pomalu vyhynou ze Šumavských lesů nad Chodskem velikáni buky, pamětníci ještě a potomci šumavských pralesů, ze kterých náš dřevorubec rukou jistou a umělou zhotovoval přemnohé nástroje a nářadí pro hospodářství i domácnost.

Sem tam objeví se sice ještě v každém revíru některý takový »pěkný bouček«, který dá muži lesáku hojnost dobrého materiálu na lopaty obilné, pekařské i moučné, na okříny, talíře, necky, palacky, na desky punčo-chářské, na topůrka a na cepy a jak se ta všecka dřevorubcova výroba jmenuje. Ale jsou už takové »boučky« z posledních; než nové dorostou