proto sluly nohavice; ostatek těla kryje šat volný, barvy zelené a šňůrou v pasu staženy; druhy jen v punčochách a bez nohavic, v dlouhém kaf-tanu až na kolena a s rukávy.

Žensky svět důstojně representuje na jiném místě v kancionále sličná panna v zeleném rouše od krku až na zem (klečí) splývajícím, s mírným výstřihem na prsou, odkud vyzírá košilka s krajkou; s hlavy splývá týlový závoj jemný průsvitný, hluboko po pás.

Věk 16. jest již známější, bohatší. Hojně obrazů zachovalo se v obou kancionálech českých z 1. 1572, v knihách boleslavského impres-

Č. 2. Kateřina Militká v kane. mladobol. (1572).

sora čili »presaře« M. Mik. Claudiana a na starém hřbitově bratrském, kde na kamenech hrobových vytesány jsou zemřelí v životní velikosti a podobě. Vznešenou společnost ovládal v 16. věku kroj španělský, na dvorech panských i v městech. V českém kancionále vidíme ji ve skupině přijímajících pod obojí: muži v černých střevících, v černých punčochách až po kolena, v úzkých sametových spodcích, s černým pláštíkem, na hlavě biryt též černý s peřím; bílé jsou řady krajků kolem krku. Ženské mají na hlavě vínek, sedí v pláštích barev temnějších se širokými límci stojatými i přeloženými. (Obr. 1.) 1) Jinde2) měšCka boleslavská Kateřina