Militká klečí před křížem oděná v dlouhý plást s kožešinou. (Obr. 2.) Na starém hřbitově vytesány jsou do kamene: podoba M. Jana, lékaře v doktorském plášti i klobouce (obr. 3); nedaleko u dveří chrámových Václav Hruška, syn jeho, primas města, v dlouhém plášti (obr. 4.). Z téhož hřbitova podáváme vyobrazení dalších náhrobků, znázorňujících kroje obyvatelů mladoboleslavských (čís. 5, 6, ?, 8). Názorné jest též vyobrazení J. Kantora v kancionálu (čís. 9).

V knihách podílčích zachovány jsou jednotlivé kusy, z nichž lze sestaviti oblek celý jak mužský, tak ženský. Ustrojíme nejprve boleslavského měšťáka, pak měšťku (16. věku); počneme oď nohou:

1. Mik. Potměbylů dal sobě (před 1. 1530) dělati dvoje podsítí, střevíčky do poctivic a dětem dvoje střevíce. Po Mich. Jeřábkovi lazebníkovi, jenž učinil poslední pořízení 1, 1591, účtováno za botky sirotku 12 gr. Matyášovi, sirotku po Ruzhovi, apatykáři 1607, vydáno za dva páry střevíců po 30 gr. a tolikéž Anně dceři po témž apatykářovi za dvoje botky (16).

2. Po Mik. Zahrádkoví staroměstském (1617) na podíl staršího syna připadly 3 páry punčoch harasových.

3. Po výše již jmenovaném Jeřábkovi lazebníkovi zůstaly »kalioty kozlový«, po Joachymovi kosaři z Podolce (1588) »p o c t i v i c e kozlový«, po Jak. Vrbovi (1600) dvoje kaliotky mochejrovy 3). Z pozůstalostí Mik. Zahrádky připadly na díl syna Daniela kaliotky soukenné a druhé fedra-tové, na díl Mikuláše aksamitové. I po Adamovi Kozáčkovi z Nového m. jmenují se »spodky« soukenné, druhé »ochodilé«, na svršcích těch však vázl dluh s ourokem.

4. Dalamany4) hned dva odkázal příbuzným M. Zahrádka, jistý způsob to uherské sukně, jež nad koleny se zavazovala, známá u nás z četných obrázků, méně z knih a odkazů; i po Asmanovi pivovárníku zůstala »sukně kaumarová«, 5) jež přičtena na díl sirotka Káči (1566).

5. Ve svršcích Ambrože Mráze jmenuje se (1567) kabát šamla-tový,6) po Zahrádkoví kabát karmasinový, 7) po Kozáčkovi mezulánový a cejkový (1636), po Vrbovi (1600) kožený s damaškovými rukávy a křišťálovými knoflíky.

6. Kožich nosil se všeobecně: bohatí i chudí, staří i mladí, mužští i ženské a jaké rozmanitosti! V poslední vůli Pav. Vrby (1600) jmenuje se vedle kabátu kozlového kožich liščí; ze svršků někdy Asmana pivovárníka dán Valentiniovi zedníku odměnou za chování sirotka Ludmily kožich králíkový. Kožichy chudších lidí byly z lacinějších látek; po Jak. Dubském připomíná se kožich ferštatový 8) králíky podšitý; Marta Jíhov-cová na Podolci odkázala 1552 přítelkyni své Anně kožich jehněčí bílý nepošitý a jiné přítelkyni též Anně kožich králíkový »voděvací«, harasem9)