moravští a uhersko-slovenští vynikli máme důkazy na předmětech, které se zachovaly do našich dob a uloženy jsou dílem v museích, dílem ve sbírkách bohatých soukromníků, kteří ze záliby je sbírati dávali, plativše je majitelům z počátku jako nepotřebný střep, později pak, když zálub-níků přibývalo a šílený téměř shon po .věcech těch nastal, jako skvost.

Pokud se týká starožitné slovenské majoliky, zvláště t. z. selské, tu sebráno takové bohatství, že žádná jiná země evropská podobným jak co do množství, tak i krásy a pestrosti tvaru a barev vykázati se nemůže. I jako selská, tak neméně i panská majolika zastoupena je v mnohých sbírkách, ponejvíce šlechtických a musejních v Uhrách. U nás chová se trocha těchto věcí v Praze, Brně, Olomouci. Pravím trocha, poněvadž nesnese porovnání se sbírkou leckterého uherského soukromníka, kdež do tisíc napočísti možno vybraných exemplářů z doby rozkvětu tohoto průmyslu. Menších sbírek do set čítajících je na Slovensku úkaz neřídký. Žel, že po většině nesou již na sobě cejch a pečet maďarského vlastnictví. —

Bylo by zajímavo a důležito zjistiti, zdali tvrzení zachovalých zápisů o rozkvětu a značném vývozu keramiky slovenské do ciziny zakládá se na pravdě. Dosud snad nikdo z našich cestovatelů po Balkáně, Malé Asii a jižní Rusi, kamž prý ponejvíce export zboží majolikového ze Slovenska tíhl, nestaral se o to, zjistiti důkaz o tomto našem obchodu vývozním. Neznám nikoho, jenž by z cest svých zmíněnými zeměmi přinesl také poznání, že vedle řeckých a římských typů keramických shledal se s typy česko-slovenskými.

Zdá se, že typy, pokud formy se týká, v dobách rozkvětu tohoto opravdu uměleckého průmyslu přeneseny jsouce cestou okružní v rozsahu století z Řecka přes Itálii k nám, jmenovitě na Slovensko, nezměnily se tak, aby nabyly hned rázu našeho; ale ve směru výzdoby dalo by se s jistotou soudit na původ jejich česko-slovenský. Ozdobování nádob majo-likových bylo na Československu najisto svérázné a řídilo se danými poměry krajinskými. Rozhodovala tu zajisté záliba zákazníků a rozhodně i sběhlost a záliba v kresbě jistého druhu toho kterého mistra, jemuž za model byly na př. výjevy ze života domácího lidu a vůbec vše, co kolem lidu se nalézalo, znaky karakterisující jeho zaměstnání, předměty lidem zrobené a krásou vynikající, zvířata, krajina, v níž sídlo své měl, obrazy svatých těch, kteří oblíbenými u něho byli, květiny a plody některých rostlin domácích, jako: kopretiny, sasanky pod bílek, zvonky, pomněnky, konvalinky, hřebíček (karafiát), chrpa, růže, tulipán, jiskerky, sedmikrásy; z plodů nejvíc jablíčko, ořech v zelené slupce, hrozny, švestky (karlátka), mako-vičky. Ze zvířat objevují se tahouni: kůň a vůl buď v pluhu neb voze zapraženi, pak z plachých: jelen, srnec a zajíc.

Zhusta vídáme ptáčky, na květinách motýly, řidčeji ryby. Figurální

výzdoba prováděna však nejen na džbánech a mísách, různých jmen

a tvarů; ale pouštěno se i do zvlášť formovaných obrázků větších i menších, náboženských nebo světských.