visiacími, ovešané a u vrchu mnohými esklými, třaslavými ihlicami upevněné.)

Hoře, hoře, mój vieneček zelený! Už je moje to posledně nošení. Este sa já svéj mamičky opýtam : S vami-li já, má mamičko, t>ývať mám? O dceruško, nie se mnú! Koho si si vyvolila, ten s tebú. A já som si vyvolila z růže květ; Milší mi je mój Janičko, než ten svět. Upečte mi, má mamičko, ten koláč: Už já idem, má mamičko, preč ud vás. Upečte mi, má mamičko, veliký: Už já idem, má mamičko, na veky! Mamičenko moja, zrada je nade mnú : Stala som na kameň, zvrtel sa pode mnú. Škoda, Bože, na stokráť, škoda veku

mého!

Už nebudem nosievat vienka zeleného. O, mamičko, tatíčko, už som sa vydala; Aleneviem, Bože mój, koho som dostala? Ci ma bude bijati, či vínko pijati? či mi bude, Bože mój, hudcov vodievati? Povedzte mi, má mamičko, však vy viete: Jako je to se zlým mužom na tom světe ? Jak neumřeš za mladosti: Tak sa musíš smutná starať do starosti. Povedzte mi aj vy, kňazé, však vy viete: Jako to vy před oltárom zpravujete? Či na týdne, či na roky, Či, Bože niöj, prebože mój, až na veky? Indy som si volievala, jak vták v poli, Robila som, čo som chcela, po svéj voli; Ale už včil nebudem smeť, Musim vždycky doma sedeť, Čo sa v kerém kúte stane, o tom vedeť.