v něm se poznali a z něho jako ze svého se radovali. Tato péče směřovati musí ku mládeži, u níž nutno udržovati památku bývalého a buditi smysl pro lidové ozdobnictví.

Ve školách se to děje zpěvem písní národních, kreslením ozdob lidových a při dívčích pracích ručních prováděním starých vzorů. Ke škole má se pojiti rodina, aby spojitost starého s novým se vyvinula a udržela.

Nejlepší pomůckou rodinnou v tomto ohledu je sbírka rodinných památek a lidových okrasných předmětů, jako výšivek, nádob, kraslic a p. K těmto pomůckám přičinil jsem ve své domácnosti novou — hračku. Tou je kuchyňka (nábytek), kterou dceruška moje dostala od Ježíška, pročež dle dětského způsobu připomínky »kuchyňkou od Ježíška« navždy se jmenuje.

Jsem bezděčným jejím původcem. Byv uvědomen o tužbách malé Aninky, pátral jsem po všech krámech hračkářských po vhodné kuchyňce. Ale marně. V celé Praze nenašel jsem takové, která by odpovídala mému přání, mé představě — představě čehosi pěkného, vyvedeného z prostého dřeva, materiálu jemně zbarveného a podajného. Tu dávali mi věc tak sprostě »shlobenou« (jak psával Komenský), že bych se rozpakoval dáti ji do rukou dítěte z bázně o jeho vkus. Jinde nabízeli kuchyni v pravdě knížecí, s nábytkem hlazeným a tvarů zcela cizích. Nic se mi nehodilo, i rozhodl jsem se v krátkosti, že si pomohu sám. Opatřiv se dřevem, papírem a nástroji, otevřev svoje poznámky z dob Jubilejní výstavy, dal jsem se do práce, a v několika hodinách byla kuchyňka hotova.

Vzor stolu daly Kostomlatky, mísníku Hradišťko, židle Sadská a t. d., vesměs osady polabské. Do kuchyňky opatřil jsem snadno kamna a potřebné nádobí. Podlaha a stěny zhotoveny známým způsobem ve způsobe desek.

Výrobek můj byl s jásotem přijal, po tři léta baví dívku i nás. Nejednou jsem pomáhal při sestavování a úpravě a v duchu jsem zalétal do světnic venkovského lidu, kde jsem shledával zbytky lepších dob, i do rodné domácí světnice. Teprve nyní jsem porozuměl stesku, jenž mne jímal, když mne otec zavezl k naučení se jazyku německému do Němec, do domácnosti cizí, kde se tak tvrdě na mne vzhlíželo a kde do posledních dnů nemohl jsem se smířiti se židlemi strmými jako lešení na stavbě, vzpomínaje našich se srdéčkem, tak pěkně řezaných.

Abych také trošku přispěl k výchově mládeže ve směru lidového umění, nakreslil jsem některé kousky nábytku kuchyňského a přál bych si, aby mnoho čtenářů českého Lidu uchopilo se pilky k výrobě této hezké hračky na radost vlastní i budoucích českých hospodyněk.