špírka do nového šátku a dal si ho ukrásti. Jakub tak učinil; šátek pak vstrčil do kapsy tak, že cíp z něho visel z kapsy ven. Potom šel do-Létovic na jarmak do největší tlačenice, a tam mu kdosi šátek i se špírkem ukradl. Tak se Jakub zbavil špírka na vždy.

Můra chodí na lidi o půlnoci, prosoukávajíc se klíční dírkou nebo* pod prahem Na koho můra ulehne, upadne v těžký spánek, cítí, jak ho> můra dusí, ležíc mu na prsou, že se nemůže ani pohnouti ani brániti. Jest mu, jakoby těžký kámen na prsou mu svíral dech, až se pak probudí ve smrtelných úzkoslech všecek spocený. Sáhne-li člověk, jehož můra dusí, po sobě, chytne vždy jen pouhé zblo slámy; přetrhne-li je,, přetrhne i můru.

Můra chodí jen do jisté rodiny na některé její údy. Kdo jí chce zbýti, ať položí pod práh staré koště.

Kdysi pacholek, spávaje v létě na mlátě, viděl o půlnoci nahot* robu, ana vykasavši ze sebe střeva, na trávě je složila a odešla. Pacholek vzal střeva, poválel je v plevách, položil na své místo a čekal, co se bude díti dále. Za hodinu vrátila se roba, soukala do sebe střeva, ale-nemohla. Svalila se, a ráno ji našli mrtvou. (Od Brna)

Pod »Skalkou« v lese u vsi Trávníka nedaleko Letovic měly divo-ženky zařízené hospodářství. Jednou vyšly si dvě babičky z Letovic do lesa na suché barušky.2) Když si jich nasbíraly, sedly si nedaleko Skalky a odpočívaly. Najednou ucítila jedna vůni novopečeného chleba. »Jistě peče kdosi v Trávníku chléb a větřík zanáší vůni až sem.« Sotva to pověděla, kde se vzala, tu se vzala, před ní stála malá ženuška nepěkného obličeje, v šedých šatech, s chlebovým koláčem v ruce, řkouc: »Na, ty ňuchno ňuchavá!« a hodila babičce koláč do klína. Stařenky se polekaly podivného stvoření, v němž na první pohled poznaly divoženku, sebraly nůše i s koláčem a pospíchaly domů. Složivše doma nůše, šly s koláčem na faru a vypravovaly panu faráři, co se jim přihodilo.

Pan farář požehnal koláč, ale koláč zůstal nezměněn, což bylo důkazem, že divoženky zlí duchové nejsou, sice by se byl přece jen koláč kříže bál.

Po té pan farář okusil sám koláče a dal i oběma stařenkám, (Letovice.) M. Hladilová.