do Betléma.

V Soběslavi, dne 30. prosince 1835 podle lidového podáni napsal tuto hru vánoční Antonín Busek, mydlář. Podávám ji čtenářstvu Českého Lidu, připomínaje, že podle sdělení mojí matky v této úpravě pravidelně se provozovala a provozuje se

zálibou.

Prorok (sám). Pán Bůh rač dát dobré zdraví, jejich milost a páni milí, ráčejí nás poslechnouti na tuto malou chvíli o tom, co my budeme zpívat a jim vypravovat o narození Krista Pána, jehožto Maria Panna v Betlémě v chlívě porodila a panenství nezrušila. J přijdou andělé, ti budou zpívat vesele, přijdou též také ďáblové, lidských duší satanové, ti se budou hrozně vztekat a Herodesu namlouvat, aby on to nevinné dítě nechal zamordovat, ono se mu nic zlého nestane, a on sám věčným králem zůstane.

Anděl (sám, zpívá) Gloria in excelsis Deo! Pastuškové, Boží slouhové, co děláte, že tuto svatou noc ve spaní setrváte? Já, anděl Boží, od Boha jsouc poslaný, mám oznámiti Krista narození; nespěte, ale radš bděte; hle! jasnost s nebe, hned k Betlému jděte!

Past. 1. Hej! Mikši, vstávej, jak jsi zpravenej ?

Past. 2. Co pak ale myslíš, že mě tak ospalého budíš?

Past. 1. Ale slyšel-li pak jsi, jaké andělské zpívání bylo, že se dítě narodilo ?

Past. 2. I slyšel.

Past. 1. Tak tedy vstaň a půjdem před jesličky, zvíme, veliký-li neb maličký.

Past. 2. Já nepůjdu, jdi ty, ty jsi drobet ostražitější.

Past. 1. Víš co, půjdem spolu, zvíme, jak jest tomu.

Oba past. Již my chudí pastuškové pospěchneme k jeslem, budeme se klaněti, na kolena klesnem. Pán Bůh s námi! Jak je maloučký, ale hezoučký.

Past. 1. Co pak mu dáme ?

Past. 2. Co pak ty mu dáš?

Past. 1. Já mu dám některou ovčí homoličku, jestli jsem ji nevy-trousil z mého roztrhaného pytlíčku, protože jsme převelice chvátali.

Past. 2. Aha!

Past. 1. Ale co pak ty mu dáš?