Šak dotel je člověkovi dobře, dokel o něm lidé nevíja, přiřek Machala. Jak ho začnu v hubách osívaf, tož to je už: nedaj sa!

Ja, oni sú dobře obsedianí. Šak dyž loni vyhořeli, postavili si pěknú stodoíu a nide si nevypoščávali, všecko ze svého.

Začali vykládať o ohňoch.

(S 2 vyobraz.)

Vojákům za město vypraveným do pole 1. 1620 opatřili páni 10 loket sukna modrého na sukni rejtharskou po 24 gr., tolik i sukna bílého na podšívku; od ušití sukničky na pěšího vojáka dáno 15 gr.; opraveny dva staré šturmhauby rejtharské s podšívkou.

Urozenému pánu Ladislavovi z Šinechu na Oberbelnsdorfu u Bělé na jeho dňtklivé psaní strany krádeže v lázni boleslavské dána z rady odpověď: abychom šatů v lázni hlídati a kradených hledati měli, neuznáváme, ale že plášť sukna míšeňského v hospodě a kožich červeny uherský v ulici na dláždění nalezen byl, jsme se uptali a na právo položiti dali (1589). Pro srovnání panského kroje přidáno vyobrazení Viléma z Rožmberka na epitafiu (str. 136).

Městku 16. věku, kterou již známe z kancionálu, z knih historických, hrobových kamenů, ustrojíme si vybírajíce z bohatých truhel kousek po kousku.

1. U Jana Čapka z Podolce našli jsme některé košile a rubáš ženský.

2. Neobyčejná rozmanitost jeví se v sukních. Po J. Dvacátém (1568) zůstala šamlatka13) s damaškovým životem; po Ond. Stehlíkovi (1591) 2 barchantky, plátěné bavlnou protkávané, 2 ferštatky (polohedvábné), šamlatka barvy hřebíčkové; Marta Jihovcová r. 1552 měla černou sukni a kytli, též jakousi »roušku«; ve svršcích po J. Vávrovi 1617 jmenují se sukně tupltykytová14) a šamlatová a dvě u Simeona řezníka (1568) sukně barchanové a dvě flanderové,15) u J. Čapka (1559) feršlatka s černými spratky; šat šamlatový nosili mužští i ženské. Adam z Varty počítal si za otčimem svým Jiříkem Bydžovským sukni tykytovou černou z da-mašku s kabátkem aksamitovým (1610). Vyobrazení sukní viz č. 2.

3. Po J. Vrboví (1600) zůstala čuba16), svrchní plášť, jejž nosili mužští i ženské; u Stehlíka (1591) uvádí se čuba liščí, pošitá suknem.