str. 134
vaia taková beseda. Prv sa nechoďúvalo do hospod, taják včil. Tož tabáku nacpať do fajky to dál sťakom.183) Ale dyž chťél nedo křiváka,184) pořezat si tabák, to nepoščál.185) Préj -křivák má měť každý svůj.
No, to je také pravda, smíl sa Machala. Tož to býí taký mudrlant.
Chm, zasmíl sa Marušák. To býl. Dysi měli učňa, a ten býl velice zdechlý. Jednúc v noci sa mu chtělo piť. Tož pořád' jojčái:186) Och, jovej, jak bych já pil. Och, joj, to sa ně chce piť. Stařík Zygmuntů obuďaci sa, volá na učňa : Jane! Co?— Staň a sprav sa, půjdeš ně na vodu na Vlkošku. Ale odynáď až jí nenosíš, já ju poznám. Učeň chťa nechťa zléz s pece a hybaj pro vodu. Vráťaci sa ale za pů hodiny, podává staříkovi džbán. Notož sa včil napij, dyž sa ti tak chtělo piť, praví mu stařík.
Ja, býl on svých myslí, býl, pravila Marušáčka.
Ale dycky ta jeho řeč měla jakýsi zmysel. Enom dyž zbadal,187) že ho nedo chce využiť, lebo dyž ho slovem upch, to dát huby, a ška-redéj. Na starosť už býváí aj mrzutý. Oni měli pěkný grunt, ale v ty hladné roky ho z Randýskem zahandlovali za stovku šajnu přidánku za horší. Tedová stovka šajnu to bylo jak včil tisíc stříbra. Potom banovál,188) ale už bylo neskoro. Tá Křúpaika je také trochu tatovéj nátury, já ju znám, bírá ode mňa maso už po kolej roků. Ale takto ona néni pohoršená.189) To Šolčena — jako její sestra — tá už néni taková.
Ja, Rozára to je ešče roba drlá,190) dala sa vykládať Marušáčka. Sem sa já na flu letos dívala, jak ohrflali zemňáky, ale dřcala191) lepší než céra. Až sem přichodila k ním, teprú sa nechala cérú předběhnúť, ale sem si všímia hnaly pět řádků, tož myslim stará tři a mladá dva. Pravím jí: Ty si stará a dřcáš ešče jak mladá; dyť si odpočiň — ani nepoíedňu-jete. Ja, préj, cérko, až v hrobě já si odpočinu. A sú zahospodáření, nemusela by. Leč už je tak zvyklá zmladi. Veť ona sa za celého pů dňa nezpřímí, dyž je v poli. Dysi viďaci ju z břemenem odpočívať, hřešiia192) sem jí. Jářku, Rozárko, dyž ty si teho toléj nabereš, dyť to ani mladá dívka nenaloží toléj na tragač,193) jak ty na záda. A přeca máš už roky. Eh, cérko, pravila, veť už já neunesu takého břemena jak194) prréj. Ale přeca v jednom kuši břemena hrdlila,195) nedala si řécE, až včil nechává céru.
Ona to má po tatovi, ten dyž šel na drva do hor, tož si bral nose dycky dvě a odnášál si jich. —- Dyž nedo jél, tož mu tú jednu vzal, zpomjél si Marušák. Praúval: Do chce čeho dóíť, musí za tým póíť.
Tam nevěsta bude museť popjať.l96) Ale zasej bude v pokoji živa. Jak sa praví: Néni jednoho kostelíčka, co by v něm nebylo kázaníčka, leč o nich nic nečuť, jak by ani na světě nebyli, istila Marušáčka
133) komukoli. 184; kudly. lsä) Tehda kouřil se „císařský" tabák, jen když se šlo do města, jinače kouřil každý „švercovaný" (pašovaný). ""I .Tojkať, jojčať — naříkati citoslovci: joj n. jovej. '*') spozoroval- 18S) litoval. 189) nepohorší se a nezpůsobí pohoršení (jen npgat.). 19°) čerstvá 191) kopala silně (metaf.). 192) domlouvala, hubovala. 19S) trakař. 19<) neustále. 19;) Hrdliť — škrtiti. Vlastně břemeno škrtí nosiče (U člověka nemluví se o hrdle, pouze u láhve). l96) popnouti, přidati na práci.